Jak jsem začal s geocachingem

O tomto koníčku mnoha lidí jsem věděl už roky před svým začátkem, ale neoslovil mě natolik, abych se mu začal věnovat. Jedním z důvodů zdráhání se byla moje závislost. Znám se totiž a vím, že jak s něčím začnu a nadchne mě to, tak tomu propadnu a bál jsem se, že by tomu tak bylo i v tomto případě. Dalším důvodem byl nedostatek informací. Sice jsem věděl princip, ale nezjistil si podrobnosti a ani to sám nezkoušel.

To změnila v červnu roku 2014 moje kamarádka Milca6, která mě s sebou vzala na mou první keš (GC1CQCM). Tehdy jsem si prvně vyzkoušel hledání správného místa pomocí mobilního telefonu a poprvé viděl schovanou krabičku. To byl první krůček, který mě naočkoval a dodal potřebu objevit další krabičky. Vrhalo mi hlavou, kde všude v okolí mohou být schované a člověk kolem nich nevědomky běžně prochází.

Mým oblíbeným koníčkem byla vždy jízda na kole. K tomu mi vedl už od malička taťka, který by bez kola nedal ránu a pokud na něm některý den nevyjede, už je nesvůj. Na rozdíl od něj mě baví jezdit do lesů, jezdit terénem (však od toho jsou horská kola) a objevovat nová místa (nejezdit furt stejné okruhy dokola). Vzhledem k tomu, že byl červen a bylo ideální počasí na vyražení někam ven, spojil jsem oboje dohromady. Jezdil tedy na kole a po cestě sbíral kešky.

Stejně asi jako u většiny začátečníků padly nejdříve skrýše v blízkosti domova. Poté následovalo „čištění“ do všech světových stran v jakémsi pomyslném kruhu, který se na mapě stále postupně rozšiřoval. Má to své výhody i nevýhody. Největší výhodou je fakt, že vás to donutí vyrážet stále dál a pravděpodobně poznáte další nová místa. Problém to může být u lidí, kteří řeší statistiky a potřebují například v určitém dnu „zaplnit okénko v kalendáři“ nebo získat virtuální suvenýr do profilu.

Setkání s prvním putovním předmětem
Slyšel jsem o předmětech s kódem, které putují mezi keškami a nesmí se krást nebo nechávat dlouhou dobu u sebe. První takový zkřížil moje cesty relativně brzy. Bylo to totiž 3 dny od mého prvního nálezu a to u mé osmé nalezené kešky (GC1EW0E). Nevěděl jsem, co s ním mám dělat. Platí totiž pravidlo, že si z kešky nesmíte nic odnést, pokud tam nedáte něco jiného ve stejné nebo vyšší hodnotě. Vyfotil jsem si ho tedy a nechal ho na svém místě. Doma pak večer studoval pravidla, články a diskuze o putovních předmětech. Po zjištění, že u takových předmětů není nutnost na oplátku vložit nic minimálně stejně cenného, a naopak potřebě těchto věcí putovat a nacestovat co největší vzdálenost, hned další den ráno vedla moje cesta na kole zpátky. Doufal jsem, že bude putovní ježek stále na svém místě a budu mít možnost ho posunout dál. Při potkání jakýchkoliv lidí po cestě padaly podezření, jestli to nejsou také hledači a nevyfoukli mě ho předtím, než tam dorazím. Vše dobře dopadlo a stále tam na mě čekal.

Putovní ježek

Setkání s prvním CWG
Nejbližší přirovnání těchto dřevěných koleček odpovídá turistickým známkám. Jsou akorát menší. Některé nesou motiv kešky, jiné nějaké události, ale většinou je zdobí osobní motiv geocacherů. Na první jsem narazil při svém putování po Píseckých horách. Bylo to CWG minaya s motivem žabky. Zůstalo na svém místě. O dva měsíce později, na mém prvním navštíveném srazu (GC58Y09), jsme se potkali právě s minayou. Nebyla to slečna, ale chlapík s kufrem plným těchto koleček v různých verzích. Spřátelili jsme se a po sdělení, že právě jeho kolečko jsem viděl jako první, mi jedno věnoval na památku. Tím začala má sbírka a zanedlouho jsem si nechal udělat své vlastní.

Komunita okolo geocachingu
Právě na výše zmíněném srazu jsem poznal další lidi se stejnou zálibou. S některými později pak i společně vyrážel na kešky. Je fajn mít si s kým pokecat o svých výpravách, zážitcích nebo se podělit o nalezené putovní předměty. Proto, když to časově vychází, navštěvuji další srazy v okolí. Nejraději, když má akce nějaké téma spojené se zážitkem. Asi bych tady vypíchl dvě nejlepší události, na kterých jsem zatím byl. První je Adventure race Hracholusky (GC5P6XN). Smekám před pořadateli, jak měli všechny mise vychytané do detailu. Druhou akcí je Adrenalin nad Blanicí (GC5WC2R), kde jsme se bezvadně vyblbli na spoustě atrakcí.

Spolu s dalšími Písečany jsme se na konci roku 2014 sešli na podnět Zvědavky noční. Přišla totiž s nápadem pořádat v Písku pravidelné srazy. Ostatním se to zalíbilo a tím začaly písecké PP srazy. První pořádal dubex jakožto nejstarší a nejzkušenější z místní komunity (GC5MFCE). Druhý pak já jakožto tehdy jeden z nejčerstvějších členů geocachingu (GC5NV11). Nastaly obavy z toho, aby tam někdo přišel, když jsem byl nováček a znal jen pár lidí. Nakonec vše dobře dopadlo. Sešlo se nás dost a podle logů si akci všichni užili. Další PP postupně přibývají a jejich pořadatelé i témata se střídají.

Moje první založená keška
Nepatřím mezi ty, kteří mají potřebu něco zakládat bezprostředně po svém začátku. Nejdříve jsem chtěl nasbírat zkušenosti a až pak založit něco, co bude stát za to. Po zhruba půlroční přípravě přišla na svět keš Poklad Dolina z Hory (GC5NDY3). Kromě potrápení mozkových závitů má za úkol vytáhnout své návštěvníky na procházku do přírody a v cíli je potěšit nálezem.

Prémiové členství a první FTF
Někomu se za geocaching nechce platit, někdo naopak rád přispěje. Proč si to ale nejprve na měsíc bezplatně nevyzkoušet a neseznámit se s výhodami placeného členství? Stačí napsat jakémukoliv reviewerovi, který vám zašle kód. Stejně tak to bylo u mě. Ještě předtím, než tento zkušební měsíc vypršel, už jsem měl koupené členství na rok a pravděpodobně ho budu prodlužovat stále, dokud mě bude tento koníček držet.

Asi největší předností členství jsou upozornění o nově publikovaných keších ve zvoleném okruhu. To vám umožní vyrazit na lov mezi prvními a bojovat o první příčky. Někdo nad tím kroutí hlavou, co to je za blázny. I já se kdysi divil lidem, kteří jsou schopní uprostřed noci s čelovkami letět pro kešku, aby je někdo jiný nepředběhl. Co k tomu dodat … Je to adrenalin a asi všichni mají touhu být alespoň jednou zapsaní jako první. Mně se to povedlo poprvé v květnu 2015 u kešky Koloredov (GC5V2PJ). Přestože to bylo nějakých 25 km od domova, podařilo se mi tam na kole dojet jako prvnímu. Při cestě odkud akorát pospíchal další hledač od auta z doporučeného parkoviště.

Paradoxně se mi ten samý den podařilo dát ještě jedno FTF. Po návratu jsem totiž zjistil, že přibyly další nové kešky v okolí. Byla to série věnovaná novému českému loutkovému filmu Malý Pán. Jednalo se o 3 keše a čtvrtou finální. Podařilo se mi po nalezení jedné z těch tří dopočítat finální souřadnice té poslední (GC5V8YG). Kromě prvenství mi příjemně potěšil voucher na volné lístky do libovolného kina na zmíněný film. Mimochodem snímek mi mile překvapil a líbil se mi.

Adrenalinové zážitky
Stejně jako jsem kdysi kroutil hlavou nad FTFkařemi, tomu tak bylo i u lidí lezoucích pro kešky vysoko na stromy. To se změnilo po prvním lezení s výbavou na srazu Šplhající kačer (T5) (GC5D65H). Je to zase něco jiného, zážitek a adrenalin. Vždyť by byla nuda dobývat jen lehce přístupná místa, kam se dostane každý. Jednou za čas je fajn si to zpestřit někým stromem, skálou, jeskyní, kanálem nebo alespoň noční keší.

Závěr
Na závěr musím dodat, že rozhodně nelituji toho, že jsem se začal věnovat geocachingu. Kešky mi zavedly na spoustu míst, kam bych se jinak pravděpodobně nepodíval. Poznal jsem nové přátele. A vždy se mi líbí kreativita u schránek, se kterými si jejich autoři vyhrají. No posuďte sami, jestli je lepší pobíhat v přírodě a hledat tam schované krabičky nebo sedět doma.

Nějak jsem se rozepsal po tak dlouhé pauze. Už na mě zase jde pomalu chuť vyrazit někam ven. Takže se mějte a třeba se potkáme u nějaké kešky!

Profile for hynous

Categories: Koníčky Tags:

Kaligrafie: čaj

V květnu probíhají v Japonsku první čajové sklizně. Téma je proto v tomto období aktuální. Kaligrafický symbol pro čaj se skládá ze tří částí: horní čára s dvěma protínajícími tečkami představuje trávu, prostřední dva tahy symbolizují člověka a kříž se dvěma tečkami znamená sklizeň.

Čaj

Následuje symbol pro cestu čaje. Cesta čaje zahrnuje převážně pravidla pro přípravu čaje. Na levém obrázku je symbol cvičně nakreslený v zenové zahrádce. Napravo je pak napsaný na akvarelovém papíře.

Cesta čajeCesta čaje

haiku na závěr: „Čaj si vychutnáme až poté, co jsme ho vypili.“

Categories: Kaligrafie Tags:

Kaligrafie: bambus

Tématem dnešní kaligrafie byl bambus. Na obrázku níže jsou symboly pro bambusový výhonek. Dva znaky v horní části představují bambus. Spodní znak symbolizuje dítě. „Vajíčko“ uprostřed je spojka, která spojuje dva znaky do jednoho významu.

Bambus

Categories: Kaligrafie Tags:

Kaligrafie: únor bílý, pole sílí

Tradiční české přísloví převedené do kaligrafických znaků. Dvě čáry pod sebou i prvního znaku znamenají dvojku, vedle které je znak pro měsíc. Kdyby byla dvojka nad měsícem, znamenalo by to dva měsíce. Když jsou znaky vedle sebe, čtou se jako druhý měsíc. Další znak znamená bílý. Symbol pro pole jako takový Japonci neznají. Použit je proto znak pro rýži. Poslední symbol představuje sílu.

Únor bílý, pole sílí

Categories: Kaligrafie Tags:

Kaligrafie: kůň

Letos máme rok koně. První znak je kůň jako znamení zvěrokruhu, další jeho význam se dá přeložit jako poledne. Druhý znak představuje přímo koně. Horní čára je otočená hlava dozadu, čáry pod ní představují hřívu, tečky jsou nohy a pravá čára symbolizuje ocas.

Kůň

Kůň

Categories: Kaligrafie Tags:

Kaligrafie: borovice

Borovice je pro Japonce symbolem dlouhého života, protože dokáže přežít v nepříznivých podmínkách. Malá zkroucená borovička v horském prostředí dozdobuje kaligrafické symboly. Samotný nápis se skládá ze tří částí. Pravá horní část znamená vládní princ, pravá spodní část sama o sobě význam nemá a vždy se kombinuje s jiným znakem.

Borovice

Categories: Kaligrafie Tags:

Kaligrafie: chryzantéma

V září se v Japonsku slaví svátek chryzantém, konkrétně v magické datum 9. 9. Tyto květiny jsou pro Japonce symbolem dlouhého života. Jejich květ je totiž ve tvaru slunce a kvetou až jako poslední květiny před zimou. Samotný kaligrafický znak se skládá ze tří částí. Horní symbolizuje trávu, prostřední obal a spodní část uprostřed obalu představuje symbol pro rýži nebo sklizeň.

Chryzantéma

Samostatný znak pro trávu vypadá jinak, než jeho zjednodušená forma ve znaku pro chryzantému. Prohlédnout si ho můžete na obrázku vlevo. Napravo od něj je pak samostatný symbol pro rýži. Liší se „koňským ohonem“ v pravé dolní části, který je u chryzantémy zkrácený.

TrávaRýže

Categories: Kaligrafie Tags:

DJ Mag Top 100 DJs 2013

Letos jsem hlasoval v populární anketě DJ Mag Top 100 DJs pro následující interprety:

DJ 1: Dimitri Vegas & Like Mike
Za originální spot k letošnímu DJ Magu, dále pak za hity Madness, Mammoth, Turn It Up, Chattahooche a Wakanda.

DJ 2: Dyro
Za song Paradise vytvořený ve spolupráci s Tiëstem, Never Say Goodbye ve spolupráci s Hardwellem, dále za remixy Dance The Pain Away od Benyho Benassiho a Right Now od Rihanny. Navíc poslouchám pravidelně jeho pořad Daftastic Radio.

DJ 3: NERVO
Za skvělou show, kterou předvedly holky v květnu na pražském Magnetic festivalu, za jejich pecku Hold On a pořad NERVO Nation.

DJ 4: Sidney Samson
Za hitovky Torrent, Better Than Yesterday a Move, které mi pořád zní v hlavě.

DJ 5: Fedde Le Grand
Za písničky Lion (Feel The Love), Long Way From Home, Rockin‘ N‘ Rollin‘ a No Good, dále pak pořad Dark Light Sessions.

Greatest DJ of the last 20 years: Tiësto
Za jeho legendární hity jako Adagio For Strings, Lethal Industry nebo Traffic a také aktuální tvorbu posledních let, z které bych vypíchnul Pair of Dice, Chasing Summers, What Can We Do (A Deeper Love), Maximal Crazy, Tornado, People Of The Night nebo Make Some Noise.

A komu jste dali své hlasy vy?

Categories: Hudba Tags:

Kaligrafie: motýl

Motýl

Categories: Kaligrafie Tags:

Legendy o mistrech bojových umění

Nedávno jsem dočetl knihu Legendy o mistrech bojových umění od Susan Lynn Petersonové vydanou roku 2003, která prošla český překladem a vydalo ji u nás o tři roky později vydavatelství Fighters publications. Velmi mne nadchla, a proto jsem se rozhodl, že se podělím o tento zážitek s ostatními. Přínosná může být zejména pro čtenáře, kteří se zajímají o bojová umění, japonskou kulturu a jejich způsob myšlení. Autorka knihy pochází z Arizony. V současné době je držitelkou 5. danu v karate, 2. danu ve stylu kobuto a 4. kyu ve stylu shaolin kempo. Vyučuje Shuri-ryū karate a tai chi. Více informací si o ní můžete vyhledat na jejím webu.

Kniha obsahuje 21 příběhů, které jsou z části založeny na pravdě a z části vymyšleny. Jednotlivé legendy sepsala autorka tak, jak se k ní dostaly. Vzhledem k jejich stáří a počtu, kolikrát byly převyprávěné, není možné odlišit skutečnost od přikrášlení příběhu vypravěči. Vystupují v nich však postavy, které skutečně žily.

Ať už jsou příběhy skutečností nebo fikcí, čtení bylo velmi záživné a po dočtení jednoho z nich jsem měl chuť se hned pustit do dalšího a zase dalšího. Dlouhé jsou v průměru 4 až 5 stran a kniha není moc velká a ani široká, takže její čtení uteče jako voda. Zejména se mi líbil nadhled ústředních postav v konkrétních situacích, vždy jsem se zamýšlel nad jejich jednáním a snažil se je pochopit.

Z příběhů jsem si vzal zhruba následující:
Generál bojuje s býkem – I když to vypadá, že jediná cesta je násilí, situaci lze vyřešit i jinak a přitom splnit svůj cíl, stejně jako Sōkon Matsumura.
Velká vlna – Můžete být sebelepší a být řádně připraveni, pro úspěch je však důležité se vnitřně uklidnit a vyčistit mysl.
Obtížná cesta k nalezení učitele – Lidé by se neměli podceňovat ostatní podle jejich vzhledu. Naopak zdánlivě nenápadný člověk bývá ten nejnebezpečnější.
Tři synové – Kdo chce ovládnout umění meče, měl by dosáhnout harmonie s okolím, nestačí pouze rychlé reflexy a obratnost.
Styl „bez meče“ – Velký šermíř nemusí být ten, který zabil nejvíce protivníků. Místo násilí lze použít vlastní mazanost.
Nevychovaný klacek změní své zvyky – Člověk potřebuje často ukázat směr od někoho zkušenějšího, který mu pomůže na správnou cestu, již by sám obtížně hledal.
Balada o Mulan – Patnáctiletá dívka Hua Mulan ztělesňuje oddanost ke své rodině, pro kterou neváhá ohrozit svůj život.
Dvanáct bojovníků z Barmy – Oslavný příběh bojovníka jménem Nai Khanom Tom, který ukázal své odhodlání a odvahu proti svým nepřátelům.
Wing-chun – Milostný příběh dívky Yim Wing-chun, která byla žačkou buddhistické jeptišky Ng Mui a nabyté znalosti později předávala svým žákům, kteří nazvali její styl boje wing chun.
Osmnáct rukou – Tamo (též zvaný Bodhidharma nebo Daruma) pocházející z Indie, přivedl učení zenu a cvičení Osmnáct rukou Lohana do Číny a Japonska, kde se postupně rozšířilo.
Chytrost je zbraň jako meč – Při souboji je důležité zachovat čistou mysl a nenechat se vyprovokovat protivníkem, který by tím získal značnou výhodu.
Jemná cesta – Při souboji není nutné zranit nebo dokonce zabít soupeře. Odlišné techniky ukázal starý mudrc Takenouchi Hisamorimu, který později vytvořil základy stylu jiu jitsu.
Velká síla, velké ovládání – Gichin Funakoshi ukazuje odhodlání při zdokonalování vlastních fyzických i psychických schopností. Dokáže ovládat svůj hněv, když je provokován.
Podivné zmizení Moriheie Ueshiby – Zakladatel aikida Morihei Ueshiba předvádí svým žákům, že nic není nemožné. Musí však správně využívat své qi – životní energii.
Proč si Mas Oyama dvakrát oholil hlavu – Masutatsu Oyama tvrdě trénuje bojová umění. I když vyhrává nad nejlepšími protivníky, stále vidí nedostatky ve svých technikách a zdokonaluje se.
Rychle chápající mladík – Chatan Yara přesvědčil sebejistého mladíka v souboji se zbraněmi sai o tom, že má stále co zdokonalovat ve svém umění, i když jej cvičí téměř celý svůj život.
Čajový mistr čelí smrti – Mistr čajových obřadů udělá dojem svým klidem a vyrovnaností při přípravě šlehaného čaje na samuraje, který jej měl v úmyslu vyzvat na souboj.
Kočka – Gōgen Yamaguchi pravidelně trénoval kata (nácvik karate s imaginárním soupeřem), dýchání a meditaci. Dokázal pak vytěsnit bolest ze své hlavy a dosáhnout absolutního klidu.
Jak loajalita zachránila korejská bojová umění – Po okupaci Koreje téměř zanikl styl taekyon (základ taekwonda) kvůli zákazu bojových umění. Potajmu jej vyučoval poslední mistr Hue Lim.
Sázka mistra umění lukostřelby – Saito od dětství toužil být lukostřelcem a pravidelně trénoval. Mistr umění kyūdō (střelba z dlouhého luku) ho přesvědčil o tom, že má ještě co vylepšovat.
Padesát tisíc krytů proti úderu shora na hlavu – Učitelé bojových umění vyžadují po svých studentech trpělivost a ochotu soustavně se učit. Před přijetím zájemci prokazují své vlohy.

PETERSON, Susan Lynn. Legendy o mistrech bojových umění. Překlad Ludvík Gabesam. Praha: Fighters publications, 2006, 119 s. ISBN 80-869-7704-8.

Categories: Knihy Tags: