Blog Václava Hynouše

Většina lidí netuší, co všechno tvorba webových stránek zahrnuje. V úvodu bych upozornil, že nebudu psát o primitivních stránkách vytvořených zadarmo, které vám mnohdy postačí, ale nemají šanci na úspěch a nepřinesou žádný výdělek. Nebudu rozepisovat všechny dílčí činnosti dopodrobna, ale pouze v kostce naznačím základy. Podrobnosti si nastudujte sami nebo se případně zeptejte v komentářích.

Začnu pěkně od začátku. První krok je vymyslet téma stránek, předběžný obsah a jejich adresu. Internetové adrese znalci říkají doména, rozlišujeme ji podle řádů. Doména druhého řádu je placená a je např. ve tvaru hynous.cz, doména třetího řádu je např. ve tvaru blog.hynous.cz. Řád poznáte podle teček v adrese, kdy se nebere ohled na www (hynous.cz = www.hynous.cz = 2. řád). Třetí řád bývá buď u stránek zadarmo, nebo u dalších stránek vrámci jedné domény druhého řádu.

Druhým krokem je vytvoření originálního grafického návrhu (designu), který zaujme návštěvníky. Tvoří jej grafik. Dodávka bývá ve formátu .psd (Adobe Photoshop), kde jsou všechny vrstvy přehledně rozdělené. Nejedná se tedy pouze o obrázek, ale lze s návrhem dále pracovat.

Další na řadu přicházejí kódeři, kteří doslova rozkrájí dodaný grafický návrh a nakódují podle něj úvodní stránku, případně podstránku, či všechny stránky. Jsou rozdíly v použitém kódování. Rozlišujeme statické stránky, které se kódují v X/HTML a dynamické stránky kódované v PHP. Lze použít formát dokumentu PHP a kódovat HTML, kdy se dá využít při tvorbě PHP prvků.

Po dokončení kódování se webová prezentace naplní obsahem. Vzápětí přicházejí na řadu copywriteři, kteří přepíší texty do požadovaného hlediska, a SEO analytici. Základem SEO je validní (bezchybný) zápis všech atributů, vhodně zvolená metadata atd.

Pro umístění svých stránek na Internet musíte mít zajištěné 2 věci – doménu a hosting. Co znamená doména jsem se už zmínil, je ji však potřeba registrovat. Zda není požadovaná .cz doména obsazená, zjistíte na stránkách www.nic.cz, kde naleznete i seznam registrátorů. Existují 2 druhy hostingu – freehosting a webhosting. Freehosting je zadarmo a nedoporučuji ho pro omezený prostor, případné výpadky či reklamy. U webhostingu je třeba rozmyslet si, jak velký prostor budete pro své stránky potřebovat. Cena se pak odvíjí podle zvoleného prostoru a ceníku konkrétního poskytovatele. Platí se nejčastěji ročně.

Doporučuji důkladný výběr registrátora domény a poskytovatele hostingových služeb. V opačném případě může docházet k častým výpadkům a v horším případě přijdete o své stránky. Vždy uchovávejte jejich zálohu. V dnešní době se těžko orientuje v široké nabídce služeb, kde o sobě každý poskytovatel píše jen chvalozpěvy. Každý je prostě nejlepší a vše zvládá. Nevěřte kecům, koukejte na jejich reference a ohlasy zákazníků.

Při vytvoření webových stránek možná přeskočíte některý z uvedených kroků, pak se ale snažte minimalizovat nedostatky. Jestliže prezentujete svou firmu, nenecháte si překontrolovat text copywriterem a nasekáte v něm hrubky, budete si dělat ostudu. Nechat si vytvořit kompletní webové stránky není zrovna laciná záležitost, zvláště v českých poměrech. České firmy jsou předražené a využívají neschopnosti a neznalosti zákazníků. Většinou se řídí zásadou: „Dělejte si svůj byznys a my vám uděláme předražené stránky.“ Výhodnější je zadat zakázku jednotlivcům než předraženým firmám.

Zabývám se touto tématikou zhruba od roku 2006. Nabízím nakódování statických stránek, případně využití některých prvků v php (e-mailový formulář, anketa, návštěvní kniha), SEO, copywriting a případně registraci stránek do internetových vyhledávačů. Ze svých zkušeností mohu prohlásit, že jsem navštívil minimum stránek, u kterých bych nenašel žádné nedostatky. Zkrátka nějaká chybka se vždy najde. Využijte mých schopností a já vám pomohu s realizací nebo úpravou vašeho webu.

Cílem webových stránek je prezentovat autora (firmu), udělat mu jméno, přinést zisk a nové zákazníky. Kvalitní stránky vydělávají, a proto se do nich vyplatí investovat. Abyste získali návštěníky, musíte být na Internetu vidět, ale tím už bych se dostal k řazení výsledků vyhledávačů, jejich rankům a šťoural do optimalizace stránek či reklamy. Myslím, že na zasvěcení do základů to stačí. Těším se na vaše ohlasy.

Jmenuju se Forrest Gump a říkají mi Forrest Gump.
Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.
Pro hlupáka každý hloupý.
Forrest Gump, Tom Hanks, 1994

Už jste potkali někoho, do koho jste se neměli srát a pak jste litovali? Tak to jsem já.
Gran Torino, Clint Eastwood, 2008

Odpočívej až v hrobě… Teď můžu umřít a jít do nebe.
Million Dollar Baby, Clint Eastwood a Hilary Swank, 2004

Máme rádi nácky v uniformách, tak je poznáme raz dva. Když si ji svlíkneš, nikdo nepozná, že jsi nácek. A to nám nejde pod nos.
Hanebný pancharti, Brad Pitt, 2009

Nenuťte mě nebo vám ukážu hroznou válku.
Rambo: První krev, Sylvester Stallone, 1982

V těch stromech něco je.
Predátor, Sonny Landham, 1987

Svět je plnej looserů.
Pan tělocvikář, Billy Bob Thornton, 2007

Když nejsi první, jsi poslední.
Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec, Gary Cole, 2006

Tohle je nějaká divná logika čoveče.
Jackie Brown, ?, 1997

Přísahám, že nikoho nezabiju.
Terminátor 2: Den zúčtování, Arnold Schwarzenegger, 1991

Chčije a chčije.
Na samotě u lesa, Josef Kemr, 1976

Budeme potřebovat větší loď.
Čelisti, Roy Scheider, 1975

Život je krásnej, i když stojí za hovno.
Hogo fogo Homolka, ?, 1970

Voda je mokrá, nebe modrý a ženský mají tajnosti.
Poslední skaut, Bruce Willis, 1991

Každý nemá auto, nevyplatí se mu jet autem nebo není způsobilý řídit, pak je nucen využívat veřejných dopravních prostředků. Určitě všichni už jeli někdy autobusem a mají s ním své zkušenosti. Často cestou potkáte podivuhodné lidi, kteří se vám svým jednáním snaží jízdu znepříjemnit.

Rozhodl jsem se vytvořit s menší nadsázkou žebříček nepříjemných situací, se kterými se můžete snadno setkat právě při cestování autobusem.

1. Dloubání kolen cestujícího za vámi do zad
Dloubání je nejčastější záležitost. Vysocí lidé těžko složí své dlouhé nohy do úzkého prostoru v některých stísněných autobusech. To mohu potvrdit z vlastních zkušeností. Nepříjemné však je zvedání celých nohou vzhůru. Jednou za mnou sedělo jedno děvče, které si zvedlo nohy prsty zabořilo do mezery mezi mým sedadlem a opěradlem. Její nohy jsem měl tedy na chvíli v řiti. Sáhl jsem si rukou pod zadek a chytl jí za nohu. To byl fofr, jak si sedla normálně a dala nohy dolů. Jednu starší paní pro změnu nenapadlo dát zavazadlo do kufru nebo nahoru do police na věci, ale pod nohy. Pak si nohama stoupla na tašku a kolena zaryla hluboko do sedačky před ní. Štěstí, že před ní nikdo neseděl, protože by zažil nepříjemnou masáž páteře.

2. Roztahování nohou
Problém spočívá v roztahování nohou, což je vidět hlavně u mužů. Nejlépe když je autobus plně obsazený i cestujícími, na které se nedostaly sedačky. Ulička je plná a chlápek vystrčí nohu do uličky a omezuje stojící cestující, pro které je jízda už tak značně nepříjemná. Setkal jsem se s tím už vícekrát. Když u takového pasažéra stojí pěkná dívka, tak záměrně roztahuje nohy a snaží se dotýkat. Proč? Asi úchylka. Pro tyto lidi mám svou teorii o větrání kulek.

3. Smrdutý soused
Autobus využívají i opilci, kteří se vrací z akcí. Většinou se schoulí na sedačku a spí. Přitom však solidně zapáchají, což není zrovna příjemná záležitost.

4. Držkatí místenkáři
Jede hodně lidí, autobus je plný a jste rádi, že jste si vybojovali místo. Vzápětí však přijde někdo s místenkou a vyhodí vás. Při dlouhých cestách je to dost nepříjemné. Ale koupil si místenku, tak má právo si sednout. Ovšem tón některých lidí je pěstí hodný.

5. Bezohledné jednání
Jel jsem v autobuse, do kterého nastoupil starý pán, který byl zjevně běžkovat. Nenapadlo ho nic lepšího než položit běžky do horního úložného prostoru nad sedačkami. Z lyží kapal sníh na cestující přes síť, která je držela. Autobusem jel asi jenom 3 zastávky, vystoupil ani ne za 10 minut a ani si cestou nesedl. Mohl lyže položit na zem nebo je držet v ruce, ale to už je holt otázka inteligence.

6. Smích, pláč
Smích a hlasitý rozhovor teenagerů vás určitě nepotěší v momentech, kdy se snažíte usnout po brzkém vstávání. Často jezdí autobusem také mimina, které určitou část cesty probrečí a zbytek prospí.

7. Stav autobusu
I v dnešní době jezdí staré palivem zapáchající Karosy. Jiné novější autobusy zase vydávají pískavé zvuky, div cestujícím neprasknou ušní bubínky.

8. Chování řidičů
Někteří řidiči si myslí, že když mají takové povolání, jsou pány světa. Je to neštěstí. Namachrovaní, neochotní nebo extrémně pomalu jezdící řidiči mi prostě nejdou pod nos.

9. Zpoždění
Autobusem málokdy dojedete v čase uvedeném v jízdním řádu. Může vás zbrzdit kolona na dálnici, dopravní nehoda, velký počet cestujících apod.

10. Zouvání bot
Občas se najde člověk, který si sundá obuv za jízdy a nechá zbytek autobusu čuchat jeho nohy. Nevím, co k tomu dodat.

11. Zvracení
Ne všichni jsou zvyklí cestovat autobusem nebo mají připito a jejich žaludek to nemusí udržet.

Darováním se rozumí věnovat určitý předmět jiné osobě zdarma. Jmenovaným předmětem mohou být maličkosti, drahé předměty či peníze.

Nejčastěji se kupují dárky určitě o Vánocích. Samozřejmě na narozeniny či svátky také, ale to se dá poměrně snadno vyřešit květinou, lahví alkoholu nebo bomboniérou. Dále pro svůj milovaný protějšek. Zpočátku je výběr poměrně snadný, začnete plyšákem, přes kosmetiku dojdete ke šperkům nebo oblečení. Později si začnete lámat hlavu co dál. Samozřejmě není podmínkou mít svátek nebo jinou událost k tomu, abychom obdarovali druhého.

Nejobtížnější částí je tedy výběr takového dárku, aby uspokojil konkrétní osobu. Důležité je, aby se jí líbil, potěšil ji a používala ho. Ovšem není dobré, aby řekla: „Tohle se mi líbí, to mi kup.“ Pak to není překvapení, které je podle mě nedílnou součástí správného daru. Výhodou je, když víte, co se jí něco líbí, např. ji zaujalo zboží ve výloze. Využijte toho, odejděte společně pryč, později se vraťte sami a kupte to. Extrém je např. dávat manželovi hrnce na nádobí a naopak manželce vrtačku, to nedělejte.

Nevím jak vy, ale já si vždy oddychnu, jakmile mám všechny dárky na Vánoce připravené. Někdy je kupuji dárky s předstihem, jindy zase na poslední chvíli. Myslím, že i maličkost věnovaná z lásky potěší více než některé zbytečně drahé dary, i když ty se také mohou hodit. Vždy mě potěší radost z dárku, který jsem věnoval.

Řidičský průkaz zvládnou získat téměř všichni. Bohužel ne každý umí jezdit. Umět řídit neznamená jen zvládnout nastartovat auto a rozjet ho. Je třeba dodržovat zásady, aby to nevypadalo na silnicích jak v džungli.

Nevadí mi překročení rychlosti. Téměř všichni jezdí rychleji než dovolují značky a kdo říká, že nikdy nepřekročil povolenou rychlost jednoznačně lže. Štve mě bezohlednost řidičů, kterou uvedu na konkrétních příkladech.

př. Jel jsem na kole po kruhovém objezdu, kde jsem chtěl odbočit na druhé odbočce. Za mnou jel nedočkavý řidič, který mě předjel a střihnul to na prvním výjezdu, kdy mi zkřížil cestu. Měl jsem týden nové kolo a musel zastavil na metru hamstnutím na brzdy. Nemít nové kolo s kotoučovými brzdami, ale staré pomalu brzdící, narazil bych do něj.
poučení: Nikdy nepředjíždějte na kruhém objezdu, kde je pouze jeden pruh. Od té doby jezdím na kole po kruhovém objezdu vždy uprostřed, aby mě nikdo nemohl předjet.

př. Jede cyklista a za ním dva kamiony. První jede blízko krajnice a druhý v jeho závisu. Přední se prožene těsně vedle cyklisty, div ho nesmete, neukazuje. Druhý ho srazí.
poučení: Pokud objíždíte překážku, vždy ukažte blinkrem. Udržujte si před sebou rozestup, abyste mohli reagovat na nečekanou situaci.

př. Jedete autem a před vámi pomalé vozidlo, které nemůžete předjet na klikaté silnici, kdy nevidíte za obzor. Čekáte na rovný úsek, kde ho předjedete. Za vámi se však řítí šílenec, který chce taky předjíždět. Začnete předjíždět na stejně a div se nesrazíte.
poučení: Nechte předjíždět nejdříve toho před vámi. Nemusíte předbíhat a cpát se zezadu jako první a to bez ohledu na vaší kraksnu.

př. Na dálnicích a rychlostních komunikacích je už běžné předjíždění zprava.
poučení: Nedělejte to.

Nechci kritizovat jenom jednání řidičů automobilů. Chodci jsou také neukáznění. Viděl jsem je několikrát jít po kruhovém objezdu. Byl jsem svědkem, kdy matku s dítětem srazilo na přechodu auto. Je třeba si uvědomit, že chodci nemají absolutní přednost. I když vás řidič vidí, nemusí stihnout včas zastavit vozidlo. Vytáčí mě také jízda cyklistů po chodnících. Když uvidíte takového cyklistu na přechodu, nikdy mu nedávejte přednost. Pokud bude sedět na kole, nemá na ní nárok.

Zamyslel jsem se nad tímto tématem z několika důvodů. Za prvé mám v plánu psát bakalářskou práci na téma Reklama na Internetu, a proto mě zajímají všechny možnosti propagace. Dále bych se chtěl podělit o svůj názor ohledně těchto skupin.

Je důležité rozlišit serióznost skupin a jejich účel. Lze se poměrně snadno setkal s odpadem nebo naopak užitečnými skupinami pro určitou část komunity. Upřesnil bych toto rozdělení příklady. Užitečnou skupinou je pro mě např. stránka třídy nebo studijního kruhu (rychlá komunikace mezi studenty, výměny materiálů) nebo zájmové oddíly kroužků (lze sdílet fotografie, domlouvat schůzky). Dejme tomu ještě oficiální skupiny některých hudebních projektů (rychlé informace o nových písních, albech), firem (propagace, reklama) či stránek (chtějí jít s dobou, nalákat návštěvníky, informovat o nových článcích – výhodnější rss, bohužel mnoho uživatelů nezná). K těmto účelům propagace je však výhodnější použít stránky na Facebooku, než skupiny.

Zbytek si dovolím označit slovem odpad. Příkladem jsou skupiny typu „Až tu bude X lidí uspořádám párty/dám někomu Y“, „Skupina osoby X, kterou nikdo nezná“ a další bezvýznamná témata. Položím jednoduchou otázku. Když se nepřidáte do skupiny „V autě se vždy poutám“, budete řídit bez připoutání? Myslím si, že je důležité se zamyslet nad přínosem členství v takovéto komunitě. Bohužel hromada lidí se tupě přidává do takovýchto odpadů, třeba jenom kvůli ostatním, aby netrhali partu. Většinou už samotné názvy obsahují pravopisné chyby.

Další problémy se skupinami zahrnuje změnu jejich účelu či prodej. Příkladem může být nějaká zábavná či solidární skupina, která získá statisíce fanoušků, bývají označováni termínem „ovečky“. Po získání určitého počtu jí autor přejmenuje na zcela něco jiného, dá se např. využít k reklamě a propagaci internetových stránek či firmy. Se skupinami se obchoduje podle počtu fanoušků za tímto účelem. Myslím, že toto není správná cesta k úspěšné reklamě a kvalitním cílovým návštěvníkům či zákazníkům.

V závěru bych si přál, abyste se zamysleli nad svým členstvím v takových skupinách. Řekli si, zda je vám to něčím prospěšné. A věřím, že administrátorům Facebooku brzy dojdou informace o zneužívání a klamání uživatelů díky skupinám, a nějakým způsobem proti takovému jednání zakročí.

Inteligentní plastelína se stala hitem. Jedná se o protistresovou pomůcku, se kterou se na rozdíl od modelíny nezašpiníte. Lze ji různě mačkat, natahovat, trhat, dokonce skáče.

Je k dostání v několika provedeních a barvách. Mimo základní verze si můžete koupit metalickou, teplocitlivou, svítící, elektrickou, měňavkovou nebo třeba magnetickou plastelínu. Všechny typy mají stejné vlastnosti. Teplocitlivá navíc mění zabarvení podle teploty, svítící svítí, magnetická přitahuje kovové předměty. Jsou zdravotně nezávadné a plní požadavky Evropské unie, hrozí ovšem polknutí u malých dětí. Cena základní plastelíny je 199 Kč, ostatní typy stojí 239 Kč za kus. Každá plechovka obsahuje 80 g hmoty. Zakoupit ji lze na stránkách plastelina.cz.

Já jsem zkoušel elektrickou modrou plastelínu. Dá se skutečně natahovat až do uzoučkých vlásků. Při prudkém škubnutí se přetrhne čistým řezem, jako byste ji rozkrojili nožem. Toto přetržení lze provést u slabého válečku plastelíny. Široký nepřetrhnete, naopak se začne tahat. Pro usnadnění je dobré plastelínou nejprve zakroutit, pak se lehce přetrhne. Můžete ji trhat na malé kousky a pak jednoduše splácat dohromady. Po uhnětání kuličky a puštěním z výšky plastelína vyskočí.

Už jste také vyzkoušeli tuto zázračnou hmotu? Napište do komentářů, jaký druh máte a jak s ním jste spokojeni.

Před několika měsíci jsem psal o pořadu Gigi D’Agostina na italském rádiu M2O s názvem Quello Che Mi Piace. Psal jsem v domnění, že s novým názvem pořadu (dříve Il Camino di Gigi D’Agostino) přestane hrát neustále jeho oblíbené Lento Violento a přinese nové pěkné taneční písničky.

A hle po maestrovi ani vidu, ani slechu. Ze záznamů pořadů M2O Reloaded zmizel jako duch. Co se stalo? Objevilo se v Reloaded v seznamu s obrázky moderátorů a jejich pořadů několik otazníků, značících několik nových osob. Z toho vyvozuji, že budou hrát v rádiu nové tváře. Gigi tedy buď přestane hrát na M2O úplně nebo si dá pauzu.

Je sobota 9. ledna, kdy má mít Gigi D’Agostino od 14 hodin svůj pravidelný vysílací čas. Internetový přehrávač na stránkách rádia M2O se tváří, jakoby Gigi hrál a je tam jeho fotografie s nápisem Gigi D’Agostino – Quelllo Che Mi Piace. Hraje ovšem něco úplně jiného. Takže se má hypotéza potvrdila.

Na M2O fóru se potvrdil konec vysílání z důvodu nedostatku času. Zřejmě se chce Gigi věnovat vlastní hudební tvorbě. Snad se brzy dočkáme nového našlápnutého alba, třeba téměř před půl rokem ohlášeného výběru Mondo Reale.

Proč namáhat svůj mozek, proč přemýšlet, proč se snažit vymýšlet vlastní věci? Proč ztrácet čas s něčím, co vyřeší dvě klávesové zkratky? Ušetří se čas a sklidí sláva.

Takto přemýšlí bohužel poměrně dost lidí. Když kopírují školní práce a podobně, je mi to celkem jedno. Co mě vytáčí je veřejné publikování cizích prací pod vlastním jménem.

Kde se nejčastěji s ukradenými informacemi můžete setkat? Na internetu prakticky všude. Nejširší skupinu zaujímají blogy teenagerů, kteří jak uvidí jakoukoliv hloupost, musejí mít též na svém blogísku. Slušní autoři uvádějí minimálně zdroj informací pomocí odkazu.

Jak se bránit proti kopírování? To je těžká otázka. Jakmile dáte něco vlastního na internet, ztrácíte kontrolu nad daty. Kdokoliv si může kopírovat vaše obrázky, celé články, krást design nebo další obsah. Lze se všude cpát své odkazy přes obrázky, což je zase otrava pro ostatní slušné návštěvníky. Je dobré napsat varování proti přebírání obsahu bez souhlasu. Dalším způsobem ochrany jsou různé licence. Dá se použít např. veřejná licence Creative Commons, která je zdarma.

Ovšem před mladými kopírovači se neubráníte. Přirovnal bych to k epidemii, není žádná ochrana dost účinná. Upravíte nějaké obrázky a za několik dní na ně narazíte na jiných stránkách. Viděl jsem několikrát kopírování celých článků bez jakýchkoliv úprav i s pravopisnými chybami. K tomuto tématu jsem dost skeptický. Pak následuje zdlouhavé dohadování.

Na závěr bych chtěl požádat čtenáře, vybírejte si zajímavé, ověřené stránky, kde je přínosný obsah. Nečtěte nějaké hloupé práce kopírovačů.

Internetový prohlížeč Google Chrome přišel nedávno a přes masivní reklamu se stává stále známějším a používanějším. Má však své nedostatky, které je třeba ještě doladit. Jedním z nich je podpora RSS kanálů.

Díky RSS mohou návštěvníci stránek odebírat novinky, např. poslední články, zprávy atd. Ke čtení těchto zdrojů se používají čtečky, buď jako software nebo přímo z internetových prohlížečů. U Google Chrome tato funkce zatím není.

Pokud používáte Google Chrome a RSS, díky kterému můžete odebírat poslední články i z tohoto blogu, navštivte stránku od Googlu s rozšířeními do prohlížeče. Jsou tam k dispozici i další užitečné rozšíření. Problém je s podporou, doplňky nelze přidávat do aktuální verze Chrome 3.0.195.38, ale pouze do beta verze.

Ke sledování RSS lze použít také Google Reader. Jednoduše do Readeru zadáte adresy internetových stránek, které chcete sledovat. Po zobrazení podrobností zjistíte údaje o počtech odběratelů daného zdroje, četnosti nových příspěvků, nebo kdy byla stránka naposledy aktualizována.

Existuje samozřejmě mnoho alternativních řešení. Nicméně se domnívám, že RSS čtečka by měla být součástí samotného prohlížeče bez dalších doplňků. Snad se jí dočkáme v budoucnu v některé z nových verzí prohlížeče Google Chrome.