Blog Václava Hynouše

Jak jinak zakončit rok než každoročním výstupem na Velký Mehelník. Jedná se o nejvyšší vrchol našich píseckých hor ve výšce 633 m n. m. Letos bude naše rodina vyrážet už potřinácté v řadě. Prvně jsme tedy vyrazili v roce 1998 a ještě nás to stále neomrzelo.

Tuto akci pořádá Klub českých turistů Otava Písek. Oficiálně se vyráží dnes, tedy poslední den v roce, v 9:30 v Písku od Šobrovky. Vždy vyrazí houf, který se postupně cestou roztrhá na skupinky. Většina turistů však vyráží podle sebe. Buď dříve jako my aby se vyhnula davu, nebo naopak později aby si pospala. Silvestrovského výstupu se pravidelně účastní i obyvatelé z okolních vesnic a měst, ty vyráží odjinud. Někteří si cestu zkracují autem k lesu, no hamba.

Základem pro dobrou náladu a příjemnou procházku je pěkné počasí. Loni bylo bláto, takže jsme se cestou lesem zašpinili. Letos je větší zima a sníh, takže to bude fajn. Nejspíš se cestou budeme s bráchou koulovat a shazovat sníh ze stromů druhému za krk, sranda musí být.

Při výšlapu na Mehelník se jde skoro celou cestu do kopce. Těší nás myšlenka, že zpátky se půjde pro změnu z kopce, zákony fyziky. Po doražení do cíle honem do fronty na tatranku a papírek, osvědčující naši namáhavou cestu, do sbírky. Pejskaři mají možnost zapsat své pejsky. Lidé se mohou také zapisovat, podepisovat, psát vzkazy a srandičky do určené knihy. Zahřejeme se teplým čajem. Je tu ještě možnost opéct buřty u obleženého ohniště, tím však neztrácíme čas, protože se už těšíme domů na řízky.

Toto je naše každoroční tradice. Vyvrcholení dne je večer, kdy se musíme přejíst a opít na počest tohoto roku a vesele přivítat rok nový. My teď vyrážíme na Velký Mehelník, třeba se tam potkáme. Kdyby ne, tak vám posílám pozdrav z Mehelníku a přeju šťastný nový rok.

V pátek 9. července jsme vyjeli s přítelkyní na dovolenou do Španělska do městečka Tossa de Mar. Vyrazili jsme ráno mikrobusem z Písku do Plzně, kde jsme přesedli do dálkového autobusu, který nás zavezl až k hotelu Mare Nostrum. Cestou nám promítli filmy Asterix a velký boj, Rafťáci a Účastníci zájezdu. Poslední zmíněný je typický pro takovou dovolenou.

Dorazili jsme v sobotu ráno. Kolem 11 h jsme dostali klíč od našeho pokoje a mohli si vybalit zavazadla. Pokoj byl decentně zařízený a líbil se nám. Po ubytování jsme se vykoupali v hotelovém bazénu, kolem kterého byly rozmístěné lehátka a proutěné slunečníky. Součástí hotelu byly dva bazény, menší dětský a větší pro dospělé. Po celém hotelu fungovala Wi-Fi zdarma, my jsme si však přijeli odpočinout a abstinovat od vlivu počítačů. V baru se daly zakoupit různé nápoje. Výhodnější však bylo nakoupit je v místním supermarketu. Cena točeného piva San Miguel v hotelu byla 2,5 eur a lahvového za 2,2 eur, zatímco v obchodě půllitrové pivo 0,75 eur, 0,3 dcl za 0,52 eur. Ceny potravin byly přibližně stejné jako u nás v ČR.

Měli jsme zaplacenou polopenzi, která zahrnovala každodenní snídani a večeři formou švédských stolů. Vždy byl k dispozici dostatek potravin, které postupně personál doplňoval. K snídani jsme se mohli dát housky, toasty, máslo, sýr, salámy, vajíčka, párky, muffiny, marmelády, ovoce, cereálie, mléko, kakao, kafe, čaj nebo chlazený nápoj. U večeře byly k mání různá masa, která se obměňovala (špízy, ryby …), hranolky, zelenina, saláty, dezerty, zmrzlina. Občas se objevila i nějaká specialita jako chobotnička nebo různé rybky.

Nejčastěji jsme chodili k moři, kde se daly půjčit lehátka se slunečníkem. Cena byla 5 euro za každý kus. Dvě lehátka a jeden slunečník dělaly tedy 15 euro na den. Každopádně to bylo ale příjemnější poležení než na rozpáleném písku na přímém slunečním žáru. Takto jsme vždy vydrželi ležet přibližně sedm hodin v kuse. Voda byla parádní. Blbnout ve vlnách nás bavilo. Nezapomněli jsme také sbírat kamínky z moře, které jsme si přivezli i domů. Bohužel škeble jsme žádné nevylovili, jen nějaké úlomky. Daly se však koupit v místních obchodech.

V Tosse de Mar směřoval náš nejoblíbenější výlet na hrad, který zdobil toto město a je jeho nejatraktivnější částí. Odtud jsme pořídili mnoho fotografií například u starodávných děl s krásným pozadím na moře.

V úterý jsme jeli na výlet do Waterworldu (vodní svět) v Lloretu. Kde bylo bohužel mnoho lidí, jelikož začala sezóna, ale stihli jsme vyzkoušet téměř všechny atrakce – Storm (tobogán s trychtýřem), X-Treme Mountain (jízda tobogánem ve člunech), Family Lagoon (bazén s vířivkami a vodotrysky), Water pistes (dlouhá skluzavka), Riu Salvatge (bazénky spojené skluzavkami), Rafting River (jízda na kulatých raftech temným velkým tobogánem), a Kamikaces (zkosená rychlá skluzavka). Nejvíce nás bavila asi X-Treme Mountain, kde jsme jeli spolu ve člunu. Na tuto atrakci byly však největší fronty, které trvaly i hodinu.

Ve čtvrtek jsme ještě podnikli výlet do Barcelony, kde jsme s českou průvodkyní navštívili Sagradu familii, viděli domy od architekta Antonia Gaudiho, fotbalový stadión FC Barcelona s kapacitou více než 100 000 lidí, nejhlubší přístav a fontány, které večer krásně svítili za rytmu hudby.

Zpátky domů jsme vyrazili v sobotu odpoledne a do ČR přijeli o den déle. S dovolenou jsme byli spokojeni a kdyby to šlo, určitě bychom tam zůstali déle než jen jeden týden.

Rád bych shrnul zámky v jižních Čechách, které jsem navštívil, hlavně se svou přítelkyní. Baví nás dělat výlety a zámky nás lákají. Článek budu postupně aktualizovat po dalších výletech.

Blatná

V České republice máme celkem tři vodní zámky, mimo Švihova a Červené Lhoty je jedním z nich právě zámek v Blatné. V zámecké zahradě pobíhají daňci, mezi kterými se dá chodit. Až pojedete na Blatnou, tak si nezapomeňte vzít trochu tvrdého nadrobeného chleba a můžete se vyfotit, jak je krmíte.

Červená Lhota

Tento zámek zaujme na první pohled svou výraznou červenou barvou. Červený je údajně kvůli princezně, která vyhodila kříž z okna, spadla za ním a zabila se o skalku pod zámkem. Krev vystříkla až na bílé zdi a červených skvrnek se nešlo zbavit, proto Červenou Lhotu natřeli na červeno.

Hluboká nad Vltavou

Hluboká je velký a moc hezký zámek, kde návštěvníkům nabízí různé trasy k prohlídce.

Kratochvíle

Kolem Kratochvíle je příkop a za ním nádherná zahrada. Na jejím okraji jsou malované zdi a také kostelík.

Orlík

Na Orlíku se mi nejvíce líbil kongresový salónek, dále místnost s dřevěným stropem, který prý trvalo vyrobit čtyři roky. Kolem zámku je hezký park, kde můžete potkat pávy. U Orlíku je možnost svézt se parníkem po Vltavě.

Třeboň

Zámek Třeboň nabízí tři prohlídkové trasy – A) rožmberské renesanční interiéry, B) soukromá rožmberská apartmá, C) konírna. My jsme byli na Třeboni zrovna v den, kdy tam probíhala výstava vodníků a mystických postav, takže byl výlet o něco zpestřen. V Třeboni je ještě Schwanzenberská hrobka, která určitě také stojí za vidění.