Blog Václava Hynouše

Venku začalo být vedro a zároveň svítit intenzivně sluníčko. Je třeba chránit oči proti škodlivému UV záření. Nosit v takovém počasí sluneční brýle je snad samozřejmostí. Pokud je nemáte, tak šupky dupky do obchodu.

Dostávám se k otázce, kde je koupit? Prodávají se téměř na každém rohu. Stánkové prodeje na ulicích bych nedoporučoval. Seženete je sice za nízkou cenu, ale to se však projeví na kvalitě. Takové brýle v řádu několika stovek korun lze koupit i v obchodech typu New Yorker a podobně. Další volbou je obrátit se na optiku, kde se specializují na brýle. Pak jsou tu ještě obchody s luxusním zbožím, které je kvalitní, ale za přemrštěné ceny.

Záleží na každém, kolik je ochoten investovat do nových brýlí a tím svého zraku. Tvrdím, že nejsou na jedno použití, takže se vyplatí koupit si dražší. Ale zase pozor, aby se vám neodřely. U drahých brýlí by to zamrzelo. Je výhodné používat jiné na sport a jiné na klasické pochůzky, ale to je asi jasné.

Před třemi měsíci jsem si koupil v optice Polaroidy na normální nošení a jsem s nimi spokojený. Když jsem je porovnával s těmi z New Yorkeru, tak jsem došel k závěru, že už bych si levné šunty nikdy nekoupil. Musím si postěžovat, že mi z nich vypadlo včera sklíčko. Ale na druhou stranu mi je v optice opravili během minutky. Takže je třeba zmínit, že mají nejlepší servis. Pochybuji, že někde v obchodě s oblečením, kde prodávají brýle jako doplňkové zboží, by je zpravili.

Takže závěrem shrnu své poznatky. Máte 3 možnosti, kam jít pro brýle – levné zboží, optika, luxusní zboží. Levné zboží není kvalitní. Optika má kvalitní zboží řádově v rozmezí 1000-2000 Kč za kus. Třetí možností je platit příplatky za značku, jako třeba Lacoste, Dolce & Gabbana nebo Emporio Armani. V daném obchodě si vyberete ty, které vám nejlépe padnou na váš obličej a budou se vám líbit. Hlavní je, abyste se v nich cítili v pohodě.

Tímto článkem bych chtěl reagovat na texty o závislosti na počítačích a hrách. V první řadě musím zmínit, že je většinou píší lidé, kteří s tím nemají žádné zkušenosti. Psát podle toho, co někde zaslechnete, nebo znáte jedince, který tráví většinu dne touto činností, je značně zkreslené. Bulvár z toho udělá kovbojku, psycholog odříká nadrcené poučky, nějaký pisálek sesmolí nic neříkající články na internet a na závěr se ještě najde někdo, kdo o tom založí skupinu na Facebooku.

Napadá mě myšlenka úniku od reality. Má teorie spočívá v problémech v reálném světě. Ať už jde o školní neúspěchy, pracovní, mezilidské vztahy, přišli jste o blízké, o majetek, nebo jednoduše nemáte nic na práci a nudíte se. Kam před tím vším utéct a odreagovat se? No přece do virtuálního počítačového světa. Krása spočívá v tom, že je z vás nový člověk. Můžete ze sebe udělat hvězdu, řečeno s nadsázkou. Po čase se z těchto úniků stane záliba, kterou někteří nazývají závislostí.

Můj názor na počítačové hry je kladný. Je to perfektní odreagování od učení nebo zmíněné reality. Každý má svůj vkus a s ním i své oblíbené hry. Hrají je i lidi, u kterých byste to nečekali. Já jich hraji také několik pravidelně. Každá je jinak časově náročná.

Ale u PC se dělá spousta dalších věcí mimo her. Od komunikace přes ICQ, přes virtuální profily, on-line nakupování, hledání novinek, studijních materiálů, obrázků, písniček, videí, filmů, zpráv, diskutování v návštěvních knihách a fórech, až po pracovní činnost (administrativa, tvorba www stránek atd.) a další.

Z mojí myšlenky vyplývá, že kdybychom neměli problémy nebo touhy, trávili bychom svůj volný čas jinak. Doba jde zkrátka dopředu. Naše babičky a dědové v našem věku chodili pást dobytek, my se místo toho staráme o svou virtuální farmu na FarmVille. Je třeba naučit se ovládat svůj čas a najít kompromis mezi počítačem, sportem, posezením s přáteli a dalšími aktivitami. Ještě bych chtěl všechny požádat, aby se při brouzdání po internetu a hraní her chovali slušně. Frajeři, kteří neumí ani psát spisovně a veřejně nadávají ohledně věcí, o které se ani ve skutečnosti nezajímají nebo o nich nemají přehled, je velmi smutné. Kritika je fajn, ale dá se vyjadřovat i slušně. Odstrašujícím případem je, když někoho porážíte v některé hře a on vám začne vyhrožovat zabitím apod.

Česká republika vyhrála mistrovství světa v ledním hokeji v letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2005 a dnes po pěti letech opět zvítězila. Vyhráli jsme 3 roky po sobě (1999-2001), což se mohlo podařit letos také Rusku po výhrách v předchozích dvou letech. To jsme jim však překazili ve finále vítězstvím 2:1.

Je to naše 6. zlatá medaile za Českou republiku. Před osamostatněním jsme vyhráli také šestkrát v letech 1947, 1949, 1972, 1976, 1977 a 1985 jako Československo. Dalo by se tedy říct, že je to naše dvanácté zlato.

Finále nad Ruskem byl úžasný zápas. V první minutě zápasu jsme proměnili gól. V druhé třetině jsme přidali druhý. V závěru třetí třetiny snížili Rusové náš náskok na 2:1 a pracovaly nervy na obou stranách. Ubránili jsme hru a zajistili si tak zlaté medaile. Český tým ukázal své kvality proti silným týmům a závěrečný zápas s dosud neporaženým Ruskem to potvrdil. Brankář Vokoun parádně chytal. Oslabení jsme zvládali s přehledem, i když jsme hráli oslabení 3 proti 6. Ve dvou zápasech jsme postoupili na nájezdy. Jsme první tým, který takto 2x postoupil a poté získal zlato.

Věřím, že zápas sledovala většina našeho národa a fandila. Vyplatilo se. Obrovská radost, gratulace. Příští rok se bude konat mistrovství světa na Slovensku, budeme se těšit.

Vymyslel jsem nový akronym AFF. Zkratka znamená Away From Facebook, v překladu Pryč z Facebooku. Při tvorbě této zkratky jsem vycházel z akronymu AFK, který znamená Away From Keyboard, tedy Pryč od klávesnice.

Vedla mě k tomu hlavně skutečnost, že se opět blíží zkouškové období. Věc, která mi nejde pod nos, jsou statusy přátel, jak si vedou u zkoušek. Ať už že si to dávají či mají vše hotovo, zatímco já ještě zdaleka ne. Nebo naopak straší tím, jak je to těžké udělat.

Mám před sebou 10 zápočtů a 7 zkoušek. Takže zhruba do konce června budu AFF.

Každý nemá auto, nevyplatí se mu jet autem nebo není způsobilý řídit, pak je nucen využívat veřejných dopravních prostředků. Určitě všichni už jeli někdy autobusem a mají s ním své zkušenosti. Často cestou potkáte podivuhodné lidi, kteří se vám svým jednáním snaží jízdu znepříjemnit.

Rozhodl jsem se vytvořit s menší nadsázkou žebříček nepříjemných situací, se kterými se můžete snadno setkat právě při cestování autobusem.

1. Dloubání kolen cestujícího za vámi do zad
Dloubání je nejčastější záležitost. Vysocí lidé těžko složí své dlouhé nohy do úzkého prostoru v některých stísněných autobusech. To mohu potvrdit z vlastních zkušeností. Nepříjemné však je zvedání celých nohou vzhůru. Jednou za mnou sedělo jedno děvče, které si zvedlo nohy prsty zabořilo do mezery mezi mým sedadlem a opěradlem. Její nohy jsem měl tedy na chvíli v řiti. Sáhl jsem si rukou pod zadek a chytl jí za nohu. To byl fofr, jak si sedla normálně a dala nohy dolů. Jednu starší paní pro změnu nenapadlo dát zavazadlo do kufru nebo nahoru do police na věci, ale pod nohy. Pak si nohama stoupla na tašku a kolena zaryla hluboko do sedačky před ní. Štěstí, že před ní nikdo neseděl, protože by zažil nepříjemnou masáž páteře.

2. Roztahování nohou
Problém spočívá v roztahování nohou, což je vidět hlavně u mužů. Nejlépe když je autobus plně obsazený i cestujícími, na které se nedostaly sedačky. Ulička je plná a chlápek vystrčí nohu do uličky a omezuje stojící cestující, pro které je jízda už tak značně nepříjemná. Setkal jsem se s tím už vícekrát. Když u takového pasažéra stojí pěkná dívka, tak záměrně roztahuje nohy a snaží se dotýkat. Proč? Asi úchylka. Pro tyto lidi mám svou teorii o větrání kulek.

3. Smrdutý soused
Autobus využívají i opilci, kteří se vrací z akcí. Většinou se schoulí na sedačku a spí. Přitom však solidně zapáchají, což není zrovna příjemná záležitost.

4. Drzí místenkáři
Jede hodně lidí, autobus je plný a jste rádi, že jste si vybojovali místo. Vzápětí však přijde někdo s místenkou a vyhodí vás. Při dlouhých cestách je to dost nepříjemné. Ale koupil si místenku, tak má právo si sednout. Ovšem tón některých lidí je pěstí hodný.

5. Bezohledné jednání
Jel jsem v autobuse, do kterého nastoupil starý pán, který byl zjevně běžkovat. Nenapadlo ho nic lepšího než položit běžky do horního úložného prostoru nad sedačkami. Z lyží kapal sníh na cestující přes síť, která je držela. Autobusem jel asi jenom 3 zastávky, vystoupil ani ne za 10 minut a ani si cestou nesedl. Mohl lyže položit na zem nebo je držet v ruce, ale to už je holt otázka inteligence.

6. Smích, pláč
Smích a hlasitý rozhovor teenagerů vás určitě nepotěší v momentech, kdy se snažíte usnout po brzkém vstávání. Často jezdí autobusem také mimina, které určitou část cesty probrečí a zbytek prospí.

7. Stav autobusu
I v dnešní době jezdí staré palivem zapáchající Karosy. Jiné novější autobusy zase vydávají pískavé zvuky, div cestujícím neprasknou ušní bubínky.

8. Chování řidičů
Někteří řidiči si myslí, že když mají takové povolání, jsou pány světa. Je to neštěstí. Namachrovaní, neochotní nebo extrémně pomalu jezdící řidiči mi prostě nejdou pod nos.

9. Zpoždění
Autobusem málokdy dojedete v čase uvedeném v jízdním řádu. Může vás zbrzdit kolona na dálnici, dopravní nehoda, velký počet cestujících apod.

10. Zouvání bot
Občas se najde člověk, který si sundá obuv za jízdy a nechá zbytek autobusu čuchat jeho nohy. Nevím, co k tomu dodat.

11. Zvracení
Ne všichni jsou zvyklí cestovat autobusem nebo mají připito a jejich žaludek to nemusí udržet.

Darováním se rozumí věnovat určitý předmět jiné osobě zdarma. Jmenovaným předmětem mohou být maličkosti, drahé předměty či peníze.

Nejčastěji se kupují dárky určitě o Vánocích. Samozřejmě na narozeniny či svátky také, ale to se dá poměrně snadno vyřešit květinou, lahví alkoholu nebo bomboniérou. Dále pro svůj milovaný protějšek. Zpočátku je výběr poměrně snadný, začnete plyšákem, přes kosmetiku dojdete ke šperkům nebo oblečení. Později si začnete lámat hlavu co dál. Samozřejmě není podmínkou mít svátek nebo jinou událost k tomu, abychom obdarovali druhého.

Nejobtížnější částí je tedy výběr takového dárku, aby uspokojil konkrétní osobu. Důležité je, aby se jí líbil, potěšil ji a používala ho. Ovšem není dobré, aby řekla: „Tohle se mi líbí, to mi kup.“ Pak to není překvapení, které je podle mě nedílnou součástí správného daru. Výhodou je, když víte, co se jí něco líbí, např. ji zaujalo zboží ve výloze. Využijte toho, odejděte společně pryč, později se vraťte sami a kupte to. Extrém je např. dávat manželovi hrnce na nádobí a naopak manželce vrtačku, to nedělejte.

Nevím jak vy, ale já si vždy oddychnu, jakmile mám všechny dárky na Vánoce připravené. Někdy je kupuji dárky s předstihem, jindy zase na poslední chvíli. Myslím, že i maličkost věnovaná z lásky potěší více než některé zbytečně drahé dary, i když ty se také mohou hodit. Vždy mě potěší radost z dárku, který jsem věnoval.

Řidičský průkaz zvládnou získat téměř všichni. Bohužel ne každý umí jezdit. Umět řídit neznamená jen zvládnout nastartovat auto a rozjet ho. Je třeba dodržovat zásady, aby to nevypadalo na silnicích jak v džungli.

Nevadí mi překročení rychlosti. Téměř všichni jezdí rychleji než dovolují značky a kdo říká, že nikdy nepřekročil povolenou rychlost jednoznačně lže. Štve mě bezohlednost řidičů, kterou uvedu na konkrétních příkladech.

př. Jel jsem na kole po kruhovém objezdu, kde jsem chtěl odbočit na druhé odbočce. Za mnou jel nedočkavý řidič, který mě předjel a střihnul to na prvním výjezdu, kdy mi zkřížil cestu. Měl jsem týden nové kolo a musel zastavil na metru hamstnutím na brzdy. Nemít nové kolo s kotoučovými brzdami, ale staré pomalu brzdící, narazil bych do něj.
poučení: Nikdy nepředjíždějte na kruhém objezdu, kde je pouze jeden pruh. Od té doby jezdím na kole po kruhovém objezdu vždy uprostřed, aby mě nikdo nemohl předjet.

př. Jede cyklista a za ním dva kamiony. První jede blízko krajnice a druhý v jeho závisu. Přední se prožene těsně vedle cyklisty, div ho nesmete, neukazuje. Druhý ho srazí.
poučení: Pokud objíždíte překážku, vždy ukažte blinkrem. Udržujte si před sebou rozestup, abyste mohli reagovat na nečekanou situaci.

př. Jedete autem a před vámi pomalé vozidlo, které nemůžete předjet na klikaté silnici, kdy nevidíte za obzor. Čekáte na rovný úsek, kde ho předjedete. Za vámi se však řítí šílenec, který chce taky předjíždět. Začnete předjíždět na stejně a div se nesrazíte.
poučení: Nechte předjíždět nejdříve toho před vámi. Nemusíte předbíhat a cpát se zezadu jako první a to bez ohledu na vaší kraksnu.

př. Na dálnicích a rychlostních komunikacích je už běžné předjíždění zprava.
poučení: Nedělejte to.

Nechci kritizovat jenom jednání řidičů automobilů. Chodci jsou také neukáznění. Viděl jsem je několikrát jít po kruhovém objezdu. Byl jsem svědkem, kdy matku s dítětem srazilo na přechodu auto. Je třeba si uvědomit, že chodci nemají absolutní přednost. I když vás řidič vidí, nemusí stihnout včas zastavit vozidlo. Vytáčí mě také jízda cyklistů po chodnících. Když uvidíte takového cyklistu na přechodu, nikdy mu nedávejte přednost. Pokud bude sedět na kole, nemá na ní nárok.

Inteligentní plastelína se stala hitem. Jedná se o protistresovou pomůcku, se kterou se na rozdíl od modelíny nezašpiníte. Lze ji různě mačkat, natahovat, trhat, dokonce skáče.

Je k dostání v několika provedeních a barvách. Mimo základní verze si můžete koupit metalickou, teplocitlivou, svítící, elektrickou, měňavkovou nebo třeba magnetickou plastelínu. Všechny typy mají stejné vlastnosti. Teplocitlivá navíc mění zabarvení podle teploty, svítící svítí, magnetická přitahuje kovové předměty. Jsou zdravotně nezávadné a plní požadavky Evropské unie, hrozí ovšem polknutí u malých dětí. Cena základní plastelíny je 199 Kč, ostatní typy stojí 239 Kč za kus. Každá plechovka obsahuje 80 g hmoty. Zakoupit ji lze na stránkách plastelina.cz.

Já jsem zkoušel elektrickou modrou plastelínu. Dá se skutečně natahovat až do uzoučkých vlásků. Při prudkém škubnutí se přetrhne čistým řezem, jako byste ji rozkrojili nožem. Toto přetržení lze provést u slabého válečku plastelíny. Široký nepřetrhnete, naopak se začne tahat. Pro usnadnění je dobré plastelínou nejprve zakroutit, pak se lehce přetrhne. Můžete ji trhat na malé kousky a pak jednoduše splácat dohromady. Po uhnětání kuličky a puštěním z výšky plastelína vyskočí.

Už jste také vyzkoušeli tuto zázračnou hmotu? Napište do komentářů, jaký druh máte a jak s ním jste spokojeni.

V horní části blogu je umístěno pod nadpisem motto. Chtěl bych se na vás, jakožto návštěvníky stránek, obrátit touto formou a dát vám možnost vymyslet nové. Důvody pro tento krok jsou hlavně touha vědět názory ostatních a získat alespoň inspiraci.

Mé požadavky jsou stručnost, výstižnost a pokud možno, aby odpovídalo obsahu článků. Nejlépe nějaká jednoduchá věta či fráze. Chtěl bych upozornit, že se tím budu prezentovat, a proto to berte trochu vážně. Návrhy pište do komentářů nebo na e-mail. Všechna motta (slogany) zveřejním v tomto článku a později vyberu nejlepší z nich, které bude umístěno do headeru stránek. Těším se na vaše příspěvky a předem děkuji.

něco pro inspiraci
popis: Úvahy a vlastní postřehy na témata převážně z internetu a běžného života.
výpis všech publikovaných článků naleznete v archívu

došlé slogany
různý z netu věci, najdu na blogu Venci
články, rady, reakce najdete na Blogu Václava Hynouše