Domů > Ostatní > Jeden svět na ČZU v Praze 2011

Jeden svět na ČZU v Praze 2011

Filmový festival Jeden svět hostoval na ČZU ve dnech 14. až 16. března 2011. Během těchto třech dnů nabídl devět dokumentárních filmů v originálním znění s českými titulky. Po většině z nich následovala diskuze, na kterou přišli hosté, kteří vyjádřili svůj názor k filmům. Vstupné na každý z nich činilo 50 Kč.

Navštívil jsem celkem dva filmy. První z nich byl dokument Zločinci podle zákona. Vyprávěl o třech ruských mafiánech. Ti hovořili o některých svých činech. Když si otevřeli placené parkoviště, tak rozbíjeli okna autům parkujícím mimo něj. Násilím vybírali peníze od obchodníků. Vyhrožovali jim například uříznutým prstem nebo zabili bezdomovce před jejich očima, nejdříve ho umyli, oblékli a nakrmili. Zavraždili majitele podniku, aby jej následně získali za hubičku. Přiznávají se k podplácení. Jsou milionáři, odmítají poctivě pracovat. Zabíjejí lidi a tváří se, jako by byli ctihodní občané. Říkají, že přispívají na chod věznic, nebo že zachránily firmy, tím že je ukradli a dále provozovali. Modlí se, dokonce kupují svaté obrazy. Snaží se obhajovat své činy pozitivními skutky.

Druhý film byl Poslední útočiště. Vyprávěl o čínské právničce, která nesouhlasila se zničením domů kvůli výstavbě budov pro olympijské hry v Pekingu. Zmíněná právnička hájila oběti u soudu. Prý nebyl nutný souhlas majitelů a domy se rovnou bouraly. Policie ji bila, znásilnila a nechala zdemolovat její dům. Kvůli mučení, které podstoupila, přestala chodit a jezdí na vozíčku. Nyní bydlí ve stanu. Nebyly vidět rány, ani jiné známky po mučení.

Oba filmy nabízí pohled pouze z jednoho úhlu. Aktéři vyprávějí svůj příběh. Dávají najevo své emoce a chtějí se podělit o své zážitky s ostatními. Divákovi však nejsou k dispozici všechny okolnosti, díky kterým by si udělal vlastní ucelený názor. Může hodnotit pouze to, co tvrdí konkrétní osoba ve filmu.

Zajímavé jsou především diskuze po skončení dokumentů. Bohužel po filmu Zločinci podle zákona nepřišel žádný host, který by nás obohatil, takže jsme byli svým způsobem ochuzeni. Po filmu Poslední útočiště přišla jedna čínská studentka z naší univerzity, která většinu publika zarazila svým názorem. Tvrdí, že vládu musí člověk poslouchat na slovo a ta žena si za to může sama, že to mělo svůj důvod. S mučením nesouhlasí, ale v dnešní době by tato žena pravděpodobně prý už nežila. Názor je dost radikální. Ukazuje způsob myšlení Číňanů. Dále zpochybnila věrohodnost filmu. Řekla, že by těm lidem čínská vláda nabídla jiný domov nebo finance, aby se mohli přestěhovat jinam. S názorem, že vláda nemůže zrušit olympiádu kvůli pár lidem, souhlasím, avšak film byl o mučení a zacházení s tou ženou.

Jak moc jsou příběhy pravdivé a všechny okolnosti, se člověk nedozví. Chtěl bych slyšet názory k těmto i dalším filmům od diváků z jiných míst, kteří se setkali s jinými hosty při diskuzi a mohli by obohatit pohled můj i čtenářů.

Categories: Ostatní Tags: Počet zobrazení: 4 713
  1. Dita Rejlková
    16.03.2011 na 20:32 | #1

    Ve jménu rodiny
    Dokument zachycoval takzvané vraždy ze cti. Často šlo o rodiny, které se přestěhovali z muslimských států do Kanady nebo USA. Vždy šlo o dcery a otce, případně o bratra a sestru. Nešlo o náboženství, ale hlavně o autoritu a násilí. Stěžejním případem byla smrt mladé dívky Aqsy. Musím říct, že se mě to hluboce dotklo a celkově to bylo velmi dramatické. Člověka asi nejvíc bolí to, že otec je schopen zabít dceru nebo že bratr je schopen pobodat sestru. Také když se jednalo o dívky, které zcela jistě před sebou měli perspektivu a snažily se v nové společnosti uspět. Líbily se mi tam komentáře jiných muslimů i samotných dívek. Je to těžké přijít do nové země. Na jednu stranu se musíte více či méně přizpůsobit a na druhou stranu vaše rodina vyžaduje někdy i zcela opačný druh chování a vystupování. Něco, co je pro vaši rodinu nepřípustné je pro vaše vrstevníky zcela normální a běžné. Opravdu nechápu a zřejmě nepochopím, jak rodič dokáže zabít své dítě. Že dokáže ignorovat tu lásku ke svému dítěti, protože i když dítě provede něco, co hodnotíme jako prohřešek, tak nechápu, že řešením je jeho usmrcení. Asi je to jiná mentalita a vzhledem ke své výchově a vzhledem k tomu, kde a jak žijeme, to zřejmě nejsme dost dobře schopni chápat.. Velmi silný zážitek a hodně o čem přemýšlet, určitě doporučuji.

    Vodka Factory
    Šlo v podstatě o dosažení snu. Na jedné straně jsem chápala mladou Rusku, která chtěla jít za svým snem. Ale to, že do jejího snu se nevešel její malý chlapeček, její vlastní syn-to nepochopím. Navíc i její matka měla svůj sen- chtěla se dát dohromady s její láskou z mládí, začít nový život, poporvé v životě myslet na sebe a začít s ním bydlet. Ale tím, že její dcera opustila své dítě beze slova, jí zničila její sen, protože se muselo společné bydlení na neurčito odložit. To byla největší rána, zničit svoje dítě i sen svojí matky.

  2. Josef Hrma
    16.03.2011 na 21:59 | #2

    Komentář k úvodnímu příspěvku: Myšlenka represe a násilí se mi protiví, na druhou stranu. Na druhou stranu nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, každá společnost má svá pravidla, podle kterých se mají její členové chovat. A pokud někdo nehodlá daná pravidla respektovat, tak může očekávat, že mu to nejspíš jen tak neprojde. Pozor, tuto není myšleno jako propagace násilí nebo mučení, to vůbec, spíš mi jde o to postihnout skutečnost, že na takovéhle věci koukáme skrze naší optiku (středoevropská demokratická společnost), čili některé věci se nám mohou jevit poněkud zvrácené (a skutečně být mohou, to nepopírám). Jak autor správně poznamenal, v dokumentu je vždy určitá fokalizace. Také bychom mohli uvažovat o vztahu, že vždy se něco děje, z toho všeho vybereme určitou část, které můžeme říkat příběh. Daný příběh přepracujeme do vyprávění (např. otázka kompozice) a pak zvolíme určitou formu prezentace. Kam tím mířím? Nikdy neznáme veškeré skutečnosti a souvislosti, které by mohly být relevantní (to už poznamenal sám autor).

    Osobně jsem zatím v Budějovicích viděl tři dokumenty:

    Ve jménu rodiny – jak už bylo řečeno výše, hovořilo se o určitých vraždách ze cti v muslimských rodinách. Krásně bylo od jistého imáma řečeno, že tuto není problém islámu, ale konkrétních lidí, kteří jsou násilníci.

    Kamarád, jež studuje teologii, k tomu poznamenal: „U islámu je právě problém, že u něj neexistuje žádná autorita (např. nějaké všeobecné koncily), která by vytyčila, co je a co už není z hlediska víry „košer“. Kdo čelt Korán, dovede si dobře představit, že jsou tam věty, které se dají skvěle vytrhávat z kontextu celého textu, které se pak dají interpretovat velice různě.“

    Vodka factory – syrové komorní drama o snu a víře. Pokud jste se nikdy v praxi nesetkali se zabijáky vašich snů, koukněte na tuten dokument, zde jich najdete hned několik, zvláště jedna paní je tam přímo ukázkový zloděj snů.

    Zločinci v zákoně – docela zajímavý dokument…o čem byl, je popsáno výše. Každopádně v závěru, když aktéři hovořili o svých aktivitách (pomoc ruskému chrámu, pomoc ostatním lidem) mi vyvstanul na mysl jeden krásný citát: „Kdo má zlato, určuje pravidla.“ Přemýšlel jsem také o tom, v čem byl jejich úspěch. Z hlediska své práce si myslím, že to byl právě ten kodex pravidel, kterými se oni řídili. V dokumentu to bylo krásně vidět, že oni měli určitá pravidla a kodexy v době, která byla naprosto bez pravidel či zásad. V tom vidím jejich úspěšnost. A možná i poučení pro nás ostatní, že zásady a pravidla (sociální, týmové, skupinové) jsou důležité i pro nás ostatní, nejen vory v zákoně.

  3. Petr Čížek
    16.03.2011 na 22:41 | #3

    Takže byl jsem na snímku Zločinci podle zákona. A musím říct, že mi dal dost pro pochopení kontextu ruské společenské současnosti. Když se člověk podívá náhledem prezentovaným v tomhle dokumentu na řadu událostí z nedávné minulosti, dávají věci lepší smysl. Zkrátka jako jinde ve světě se ozbrojené frakce transformovaly v politické strany, tak v Rusku se kriminálníci transformovali v mafiány a posléze ve společenskou elitu. Není to jediný dokument, který se tímto zabývá, ale na rozdíl od jiných je přesvědčivý. Je možná škoda, že dokumentaristé hlouběji nezkoumali některé výpovědi a šli do větší konfrontace, ale na druhou stranu by šlo o méně důležité detaily. O tom hlavním ale podle mě nemusíme vůbec pochybovat, protože hlavní protagonisté lhát nemají zapotřebí, spíš jim ještě dělá dobře, když se mohou před kamerou takto předvést. Když si tedy odmyslíme tu odvyprávěnou vatu, zůstane nám docela hodnotný materiál, který stojí za to vidět.

    K Číňance no comment. Jiné prostředí, jiné hodnoty, jiné myšlení, jiná výchova, geneticky vrozená důvěřivost,… Taky jsem se s takovými setkal. Film jsem neviděl, tak nevím, zda je tendenční, anebo ne.

  4. 17.03.2011 na 08:24 | #4

    Souhlasím s tím, že jsou jinak vychováni a jejich pohled na věc se liší od našeho pohledu. Hlavní nedostatek filmu Poslední útočiště byl v nedostatku faktů. Celou dobu vypráví bývalá právnička, jak jí ubližovala policie ve vězení nebo v životě. V recenzi Jednoho světa se píše, že hájila lidi, kterým zbořili domy při OH. Zbořili dům vůbec jí kvůli olympiádě nebo kvůli tomu, že hájila jiné u soudu? Asi nejdůležitější nezodpovězená otázka je, co se stalo dalším takovým lidem. Jestli dostali peníze, nové bydlení a přestěhovali se v klidu jinam, nebo je taky mučili ve vězení. Kdyby bylo více takových lidí, byl by film věrohodnější. Diskutující čínská studentka ještě řekla, že pokud je to problém jednoho člověka, tak to vládu nezajímá. A pokud je to pravda, tak že by jí ostatní Číňané pomohli.

  5. Petr Čížek
    17.03.2011 na 08:54 | #5

    @Václav Hynouš
    Našel jsem to na YT, večer se na to podívám. Pak napíšu víc.

  6. Daniel Storch
    17.03.2011 na 18:27 | #6

    V pripade Zlocincu v zakone je pomerne zajimavy se zamejslet i nad rozmanitosti tvari, jaky soudoby rusky elity vubec nabizeji. Jeden z voru v zakone je vicemene tluchuba a manipulator, opajejici se moci z vlastniho bohatstvi, druhej pak silovej zabijak, ovsem jen s lokalnima ambicema, a treti nakonec kapo, kterej to rozjel skutecne ve velkym a s mezinarodnim presahem… nechci tvrdit, ze presne takhle vypada soucasny Rusko, tak dobreho ho neznam, ale rozhodne je pozoruhodny o nem touhle optikou premejslet. Kazdopadne dokument strhujici a zcela jasne deklarujici jinakost (a asi i neslucitelnost) nasich svetu. A zatimco od natoceni Gomory prohani rezisera Garroneho neapolska camorra po cely planete, za Gentelevem se nehne ani stin, protoze neohrozitelnymu ruskymu podsveti (vypranymu nebo ne) je proste ukradenej. Neprijemna pravda, neprijemna…

  7. Petr Čížek
    19.03.2011 na 17:04 | #7

    @Václav Hynouš
    Tak fakta v tom dokumentu samozřejmě chybí, ale zároveň se v něm neobjevilo nic, čemu bych nebyl schopen uvěřit. Všechno to bylo spíš kvůli tomu, že poskytovala právní poradenství prostým lidem v soudních sporech s místními úřady a místní vládou ohledně boření jejich domů (což eskalovalo kvůli OH). V závěru to taky vysvětluje ten shifu, když říká, že se místní úředníci mj. snaží všechny takové problémy likvidovat už v zárodku.

    Všichni přestěhovaní samozřejmě nekončí ve vězení, ale jak říkala jedna stará dáma, představují určité potenciální nebezpečí. Říkala přibližně to, že jí dům zbourali v době 50 let oslav, během OH ji uklidili na 2 měsíce z Pekingu, podobně to bylo i během 2 zasedání. Obecně tito lide končí v nějakém novém paneláku (tím jim místní vláda „pomáhá“ odstěhovat se z té špinavé staré zástavby). Těch lidí vypovídajících o těchto situacích, se kterými se osobně setkali, tam bylo více. A není pravda, že jí ostatní Číňané nepomáhají. To tam bylo vidět i několikrát zaznělo.

    Místní vlády obecně jsou šílený průšvih v současné Číně (taky to bylo letmo zmíněno), na venkově to bývá ještě horší než ve velkých městech.

    Pokud jde o názory druhé strany, ty tam byly zprostředkovaně a přímo bychom se asi nic nového nedozvěděli. Místní vláda to dělá pro dobro lidí, tak není nejmenší důvod pro to, aby s jejími rozhodnutími nesouhlasili. Policie porušuje ústavu proto, že slouží ve jménu větší věci [„pro dobro lidu“] a soud odmítá zveřejnit důkazy, aby náhodou nebyla „zneklidněna“ veřejnost. Zkrátka všecko se dělá buď pro bezpečnost (v tomhle případě „klid“ veřejnosti) nebo dobro lidu. Prostě typická Čína.

  8. 19.03.2011 na 21:54 | #8

    Že by jí pomohli ostatní zaznělo při diskuzi po filmu od té čínské studentky. Co jsem viděl v dokumentu, tak jí nosili jídlo. Pomoc by ale mohla být například ve formě veřejné sbírky na nové bydlení.

  9. Petr Čížek
    20.03.2011 na 09:56 | #9

    @Václav Hynouš
    Pokud by to ovšem mělo cenu. To by se zřejmě musela nejdřív stáhnout, čemuž zatím vůbec nic nenasvědčuje…

  10. 10.03.2012 na 15:42 | #10

    festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se vrací po roce do auly ČZU, program je následující:

    úterý 13. 3.
    15:00 Běloruský sen
    17:00 Síla vůle (blok krátkých filmů)
    18:30 Trafačka

    středa 14. 3.
    14:00 Who killed Natasha?
    16:00 Od višní do višní
    18:30 Láska v hrobě

    čtvrtek 15. 3.
    14:00 Back to the Square
    16:30 Zero Silence
    18:30 Chernobyl Forever

  1. Žádné zpětné odkazy