Vztah na dálku
Na začátek bych položil otázku: „Myslíte, že vztah na dálku může vydržet?“ To je otázka, která si zaslouží diskuzi. V článku bych nastínil své pojetí tohoto tématu a pokusil se na ni v závěru odpovědět.
Nejdříve je třeba se zamyslet nad tím, co to je vztah na dálku. Zda se jedná jen o dočasné odloučení (kvůli škole, odjezdu do zahraničí apod.) nebo o trvalý stav. Dále také záleží na vzdálenosti, pro někoho je daleko zvednou zadek a dojet pár kilometrů, jiní jsou od sebe stovky kilometrů.
Než půjdete do takového vztahu, tak musíte brát na vědomí, jaké to bude mít nevýhody. Hlavní nevýhodou je samozřejmě vzdálenost, dalšími jsou žárlivost, stesk a mnoho dalších. Je dobré si naplánovat pravidelné návštěvy, nejlépe střídavě a vždy na několik dnů.
Proč jít do vztahu na dálku? Musíte si nejdříve rozmyslet, co vlastně chcete. Pokud vám jde jen o uspokojení své sexuální touhy nebo dlouhodobý vztah. Pro první možnost si můžete najít svého partnera blíže z okolí, stačí zajít na diskotéku a nějakého tam sbalit. Kdo chce dlouhodobý vztah a nemůže najít nikoho z okolí, pak musí hledat z větší vzdálenosti, a když bude mít štěstí, najde svou spřízněnou duši. Hodně lidí využívá k hledání různé seznamky na internetu.
Důležitá je vzájemná důvěra. Důvěra znamená vzájemně si věřit s partnerem, zbytečně se neptat na každé detaily, s kým se baví, o čem se baví, aby vám o všem průběžně dával zprávy. Připomíná mi to hádanku: „Jak silný je řetěz?“ Řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Tak je to i ve vztahu, pokud jeden přestane opětovat lásku a začne zahýbat, je tím slabým článkem a vztah nemá šanci.
Vztah má ale i své klady. Je pravdou, že se o moc více těšíte na svůj protějšek a také si mnohem více vážíte společných chvil. V současnosti není problém komunikace. Ovšem psaní přes ICQ, volání, ani webkamera se nevyrovnají fyzickému kontaktu. Důležitá je častá komunikace, minimálně každý den, posílání fotek, milostných pozdravů, hezkých slovíček, dávat najevo svůj zájem.
Čili pokud jste si vědomi, co tento vztah obnáší, znáte někoho byť z daleka a nevíte, zda s ním být. Řekl bych, určitě ano, zkuste to. Samozřejmě vždy záleží na obou lidech, zda si padnou do oka, mají stejné zájmy a stejné cíle. Nikdy to nebude bez občasných hádek a trápení, ale to je i v normálním vztahu. Já ze svých zkušeností musím říci, že vztah na dálku může fungovat. V mém případě to je přes 200 km a doba 3 roky.
Loading ...
Teď už tři roky páni :-*, a bude to pokračovat dál, věřim tomu <3
Jinak fakt kvalitní článek, máš prostě na psaní talent
Ahojky,musím se trochu pousmát nad dvěmi sty kilometry… Mám přítele, který je již šestý měsíc ode mne 9 tisíc kilometrů a ještě nás jednou tolik čeká.Vídáme se jednou za dva měsíce, protože to víckrát prostě nejde. Nikdy bych nevěřila, že tady na něj budu tak věrně čekat, jako to dělám a nikdy bych neřekla, že někomu budu tak moc věřit, jako jemu.
Proto Vám všem chci říci, hlavu vzhůru, vztah na dálku se přežít dát, pokud je to ten pravý.
Danča
Záleží na tom co je pro koho dálka… třeba my jsme od sebe s přítelem 60 km vídáme se většinou víkendy a někdy když máme přes týden čas. Mě je 17 a studuji příteli je 21 pracuje a musím říct že máme hezký vztah víc se na sebe těšíme a jsme spolu už 8 měsíců. Myslím že vztahy na dálku určitě mají šanci ale je to samozřejmě i o důvěře. Jinak přeju všem hodně štěstíčka a lásky :-*
Mám přítele, který je na internátě. Vidíme se většinou každý víkend, problém je ovšem ale v tom, že každý víkend nám nevýjde, když má třeba přítel rodinnou akci a to se pak nevidíme dva týdny. Je mi bez něj úzko a stýská se mi, ale milujeme se a přijít o něj v každém případě nechci.
Ahoj,
mám taky přítele. Bydlí ode mě 300 km. Já jsem z Prahy a on z Valmezu. Známe se už strašně dlouho, ale chodíme spolu teprve jen asi jeden a půl roku. Vzhledem k tomu, že mi je 17, tak mě rodiče za ním nechtějí pouštět. Přítel pracuje, ale taky nemá tolik peněz. Vídáme se průměrně tak jednou za měsíc. Někdy méně a někdy zase více. Nikdy před tím jsem si nemyslela, že by to mohlo být až takhle těžké. Na počátku vztahu se vše dalo zvládnout, ale poslední dobou už je nám moc smutno a leze nám ta dálka na mozek. Každý den jsme spolu v kontaktu. Ať už na icq po večerech a nebo na mobilu celý den (nechtějte vidět ty účty).
Článek se mi moc líbil, tak jsem musela zareagovat. Myslím, že máš ve většině věcech pravdu. Kdybych přítelovi nevěřila a on nevěřil mě, tak už by to dávno asi skončilo. Já jsem za něj moc ráda, je ale určitě dobré si vše předem promyslet. Kolikrát si říkám, jestli nám to trápení stojí vůbec za to. Bůhví, za jak dlouho…za kolik dní nebo let budeme spolu napořád. Obávám se, že do té doby nám již dojde trpělivost. Kéž by to tak ale nebylo!
Ono to funguje, ale čas od času jsou chvilky, kdy o tom pochybujete. Hádáte se, říkáte že by bylo lepší si najít někoho jiného z okolí. To mi přijde už normální po téměř čtyřech letech, že už jsme si na to zvykli a vždy se situace zase brzo uklidní.
Mě hádání taky přijde už normální, my se hádáme skoro ob den žejo
Ale když jsme spolu, tak je to fajn bez problémů většinou.
Já budu mezi vámi asi ojedinělý případ vztahu na dálku, protože kromě toho, že je můj milovaný 1200 km daleko, je ještě navíc jiné národnosti. Seznámili jsme se v létě, když jsem byla na dovolené, byli spolu 3 dny a já se pak za ním po 14 dnech vrátila. Sama jsem nevěděla, co dělám, ale vyplatilo se.
Neviděli jsme se od konce srpna, ale každý den si píšem a zhruba obden voláme. On bohužel nemá ani internet, což je o to horší. Ze začátku mi trochu vyčítal, když jsem mu napsala, že jdu na diskotéku s přáteli, protože si myslel, že si tam někoho najdu. Pokaždé jsem ho musela uklidnit, že nenajdu, protože české muže už neberu jako potenciální partnery. (Bohužel jsem do té doby narážela na samé grázly a to mě vytrestalo)
Když jsme se přehoupli přes půl roku, zjistil, že mi opravdu může věřit jako já věřím jemu. Nechci vědět, co tam dělá (i když mi pokaždé říká, že by si jinou nenašel, když má mě) a uklidňuju se tím, že díky jeho věku je už rozumný.
Za měsíc za ním odjíždím a plánuju strávit tam 3 měsíce. Moc se těším, ale zároveň se toho strašně bojím, protože jsme se přeci jen skoro rok neviděli…
No Veroniko, takhle těžké to nemáme, tak budu držet palce, ať to vydrží i nadále. Trochu mě zarazilo, že nemá net. Přitom dnes ho mají snad všude mimo nějakých chudých zemí. Tím telefonováním se to docela prodraží.
@Václav Hynouš
Ale jelikož pracuje a vydělává, může mi volat. Jinak těch problémů bylo (a je) daleko víc… Například jazyk – jeden z nás se musel přizpůsobit tomu druhému, takže jsem se naučlia trochu chorvatsky (i když jsem se o to zajímala už dřív, teď mám jen o důvod navíc), ale stejně… není to, jako když někomu napíšete, co přesně myslíte… Pak taky když jsem chtěla, aby přijel, musela jsem lítat po úřadech cizinecké policie a vypisovat zvací dopis (není Chorvat, takže tento dopis potřebuje kvůli vízu), doteď ale nepřijel, protože nedostal volno. (samozřejmě mu nevyčítám, že by měl ztratit práci, kvůli 14 dnům tady)
Ano, to prodraží a telefonování má samozřejně další úskalí – volá jen on mně, protože já bych za každý hovor dala kolem 200,- (myslím, že jen spojovací poplatek je kolem 50,-) on to má naštěstí o hodně levnější, ale i tak..
Někdy si říkám, jestli mi to vůbec stojí za to a jestli bych s tím neměla praštit…
Tak teda upřímně, já bych si nic na takovou dálku vůbec nezačínala. Z větší části jsou to jen problémy a trápení, vidíte se jednou za rok, to podle mě není ani pořádnej vztah. Sice jste spolu pak pár měsíců, ale stejně. Každopádně ti držím palce
99% lidí to nechápe a odsuzuje… já se snažím už teď svou budoucnost trochu přizpůsobovat našemu společnému životu, takže mám vizi studia v Chorvatsku a pokud se nedostanu na výšku, tak mě tady už nic nedrží… chce to jen občas pevné nervy a velkou důvěru… musím říct, že mi takový vztah zatím vyhovuje, až zjistím, že mě to nebaví a budu hodně nešťastná, zkoncuju to… teď mám ale před sebou 3 měsíce prázdnin tam, takže proč toho nevyužít…?
Já to neodsuji, však sama takový vztah mám přes 3 roky, ale ne na takovou dálku, viď Vaší
Jinak co já bych dala za prázdniny v Chorvatsku, zvlášť na 3 měsíce, užij si to tam 
děkuju
já sama si z toho dělám srandu, že jsem vypočítavá a sobecká, když s ním jsem vlastně tak trochu i kvůli těm 3 měsícům v Chorvatsku… 
Mám 925 km už tři roky, teď jsme měli výročí, nikdy jsme se nepohádali, až na jednu menší krizi, nikdy jsme nežárlili, jenom z legrace a nikdy jsme neměli sebemenší pochybnosti. Zní to jako procházka rájem, ale obávám se, že si to všechno pěkně šetříme na společný život, kde to po třech měsících zabalíme, pokud se předtím ještě vzájemně nepovraždíme… Prostě budeme mít doma Itálii (a nejen doma
).
umění nehádání (konkrétně v mém případě) spočívá hlavně v tom, že já se v cizím jazyce hádat neumím…
a než bych se učila slovíčka potřebná k hádce, to si radši ušetřím i pár nervů a možná tak udržím i klidný vztah 
tak musím říct, že když to tady čtu, tak mi to dcl dost pomohlo, je to hezky napsaný
Já se s přítelem vídám jenom o víkendu, jsme od sebe asi 60 km, ale vztah máme úžasný a báječně si rozumíme a hlavně vím, že je to ten pravý. Někdy je to moc těžký, ale takhle to už zvládáme rok a tři měsíce a nikdy o něj nechci přijít, protože ho strašně moc miluju.
Ja mam taky pritele.Bydli asi 200 km ode me.
Vidame se spolu kazdy vikend,pokud to jdea muze.Treba ted jsem mela dovolenou a byli jsme spolu 8 dni.Hrozne sem si na nej zvykla,a pak jet domu,to jsem oplakala:(. A jelikoz dela sport a je to jeho konicek,a i jemu potrebuje(musi)venovat svuj cas,tak nekdy se vidame jen jeden vikend behem dvou tydnu. Nekdy me prepadne pocit,co kdyz tam nekde by mi mohl byt neverny:(:Zacnu pochybovat,co kdyz co kdyby.Ale tohle si clovek rikat nesmi.Kdyz uz snekym jste takhle na dalku,dulezita vec je duvera,coz k nemu mam uz100%.Zacatek byl tezky,ale reknu ze jsme spolu uz takhle skoro rok,a jeho bych nevymenila za zadnyho kluka,ktery by bydlem ba pet minit ode me.
Verčo, když jsem si přečetla tvůj komentář … připomnělo mi to sebe … nedávno jsem se vrátila z Chorvatska a potkala jsem tam naprosto úžasného kluka z Bosny a Hercegoviny! Poslední den s ním byl jako z pohádky, objevil ve mě i jinou stránku a jsem mu za to strašně vděčná! … Slibovali jsme si věci, má přijet za mnou za 4 měsíce a bude tu na 10 dní … ale pak zase odjede a bude mi zase na nic … čekat a jen čekat … Jinak V., užij si prázky a doufám, že vám to dlouho vydrží
No newiem, newiem ci sa to da, moja vzdialenost je cca 500 km…
Ahojky, já mám holku asi tak 10 km a ani jsme se nikdy neviděli. Ale chceme to napravit. Jsme spolu 2 roky a je to pořád skvělý. Ale mám problém s jejíma rodičema. Oni nechtějí, aby měla kluka, takže nwm jak to bude vycházet. Ale mám jí moc rád a ona mě. No a máme mít rande v říjnu. Je nám oboum 16 let. Nevim, kam jí mám pozvat. Je to moje 1. holka a nechci nic zkazit.
@Honza
10 km se snad ani nedá brát jako vztah na dálku. Tato vzdálenost není žádná překážka, není snad problém sednout třeba na kolo a dojet za ní během chvíle. Můžete společně vyrazit na vycházku a cestou sednout někde v restauraci na pohár apod.
Ahoj, jsem od své lásky vzdálený +/- 50km … (bydlím ve Strančicích a ona v Kitné Hoře) známe se po internetu už dlouho a tak se ptám, jak vyřešit, kdybych začal vztah? Přece jenom to není kousek … děkuji za odpověď … je to jedna z mých prvních, které Miluju
a chtěl bych s ní mít vztah
@Whiteshi
Když si přečteš předchozí reakce, tak zjistíš, že fungují vztahy na mnohonásobně delší vzdálenosti. Stačí jenom chtít. Proto radím, ať to zkusíš a uvidíš sám, jak to bude fungovat.
Jsem již 3,5 roku ve vztahu a vzdálenost mezi námi je 1500 km. Vidíme se 3x do roka a někdy ani tuto možnost nemáme. Bojujeme proti vůli jejich rodičů a také s vlastní vůlí vydržet. Pokud sníte o „pravé lásce“ pak toto je možná cesta jak poznat zda takovou skutečně je. Vše je založeno na vzájemné důvěře. Zvlášť když nemáte možnost jakékoliv komunikace po několik dní. Na počátku takového vztahu nikdo neví do čeho se pouští. Musíte se ale připravit na velmi těžké chvíle plné bolesti z odloučení. Jen nikdy nelitovat svého rozhodnutí, to by znamenalo konec všem nadějím. Lidé často mluví, píší i zpívají o lásce. Kdo ji ale skutečně poznal? Je lehké milovat když je po vašem boku. Dokážete to ale v dlouhém odloučení a nejistotě dalšího shledání?
@Veronika
ale ta dálka no hrůza 
někdy mám pocit, že to chci skončit, ale pak zas vzpomínám na to krásné, co jsme prožili. Přála bych si, aby žil tady se mou, ale nemam nic o tom zjištěného. Můžeš mi dát prosím nějaké rady nebo tak? Děkuju a držim palce
Ahoj, no myslim že máme stejný problém. Taky mám vztah na dálku a ničí mě to, že se vidíme jen párkrát do roka. Můj přítel je arab a naštěstí umíme oba anglicky, takže bez problému. Má internet a když má volno, občas si voláme na skypu
@Václav Hynouš
S tím souhlasím, ale dá to dost práce a stojí to dost nervů. Ještě sem si na to nezvykl. Je důležité nic nevzdávat předem…
Ahoj, mám přítele kterýho miluju nadevše a udělala bych pro něj cokoliv. Kvůli práci odjel a je ode mě 600 km. Je to zatim krátce co tu se mnou není, vídáme se jednou za 14 dní. Je pro mě strašně těžký, když se s nim loučím a vím, že ho uvidím až za 14 dní. Byla jsem zvyklá na to, že jsme spolu byli každý den.
Bojím se tolika věcí a hlavně toho, že se odcizíme. Na internetu se nepotkáváme, jelikož má pořád noční, takže když jsem tu já on spí. Sms si posíláme pravidelně. Je mi 17 a on chce, abych byla šťastná a užívala si života a přitom strašně chce, abych na něj čekala. Můj přítel je strašnej žárlivec a ta dálka nám pomohla. Začal mi věřit, náš vztah se o hodně zlepšil. Pokaždý se bojím setkání, bojím se toho, že se něco změnilo, ale jedno vím, že já si na něj počkám. 
Alespoň vím, že nejsem jediná, kdo to má tak těžký. 
Všem držím palečky, všechno se dá zvládnout, když jsou na to dva! Dokud jeden nepřestane milovat vše pude. 
Ahoj všichni, je mi 21 let a svůj první opravdový vážný vztah jsem začala přes net a trvá bez dvou měs už dva roky na dálku. Vzdálenost se mění dle toho, kam pošlou přítele na školení (70 až 200 km), peněz moc není, takže se vidíme jednou za měsíc nebo jednou za dva týdny – jak to zrovna vyjde. Prošli jsme si dost hustou krizí – vázla komunikace, nakonec jsme to překonali.
Zažili jsme si i společnou dovču, ale díky té vzdálenosti a poněkud uzavřené povaze přítele je někdy dost náročné si vzájemně porozumět a jelikož se důležité věci/zkušenosti sdělují po telefonu nebo skypu dost těžko, mám pocit, že se takového podivného odstupu nebo „malé zídky“ mezi námi nikdy nezbavíme…
A tak se mi zdá, že dokud se nám v budoucnosti nepodaří bydlet spolu, nemůže to tak úplně klapat jako v normálním vztahu…