Domů > Úvahy > Vztah na dálku

Vztah na dálku

Na začátek bych položil otázku: „Myslíte, že vztah na dálku může vydržet?“ To je otázka, která si zaslouží diskuzi. V článku bych nastínil své pojetí tohoto tématu a pokusil se na ni v závěru odpovědět.

Nejdříve je třeba se zamyslet nad tím, co to je vztah na dálku. Zda se jedná jen o dočasné odloučení (kvůli škole, odjezdu do zahraničí apod.) nebo o trvalý stav. Dále také záleží na vzdálenosti, pro někoho je daleko zvednou zadek a dojet pár kilometrů, jiní jsou od sebe stovky kilometrů.

Než půjdete do takového vztahu, tak musíte brát na vědomí, jaké to bude mít nevýhody. Hlavní nevýhodou je samozřejmě vzdálenost, dalšími jsou žárlivost, stesk a mnoho dalších. Je dobré si naplánovat pravidelné návštěvy, nejlépe střídavě a vždy na několik dnů.

Proč jít do vztahu na dálku? Musíte si nejdříve rozmyslet, co vlastně chcete. Pokud vám jde jen o uspokojení své sexuální touhy nebo dlouhodobý vztah. Pro první možnost si můžete najít svého partnera blíže z okolí, stačí zajít na diskotéku a nějakého tam sbalit. Kdo chce dlouhodobý vztah a nemůže najít nikoho z okolí, pak musí hledat z větší vzdálenosti, a když bude mít štěstí, najde svou spřízněnou duši. Hodně lidí využívá k hledání různé seznamky na internetu.

Důležitá je vzájemná důvěra. Důvěra znamená vzájemně si věřit s partnerem, zbytečně se neptat na každé detaily, s kým se baví, o čem se baví, aby vám o všem průběžně dával zprávy. Připomíná mi to hádanku: „Jak silný je řetěz?“ Řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Tak je to i ve vztahu, pokud jeden přestane opětovat lásku a začne zahýbat, je tím slabým článkem a vztah nemá šanci.

Vztah má ale i své klady. Je pravdou, že se o moc více těšíte na svůj protějšek a také si mnohem více vážíte společných chvil. V současnosti není problém komunikace. Ovšem psaní přes ICQ, volání, ani webkamera se nevyrovnají fyzickému kontaktu. Důležitá je častá komunikace, minimálně každý den, posílání fotek, milostných pozdravů, hezkých slovíček, dávat najevo svůj zájem.

Čili pokud jste si vědomi, co tento vztah obnáší, znáte někoho byť z daleka a nevíte, zda s ním být. Řekl bych, určitě ano, zkuste to. Samozřejmě vždy záleží na obou lidech, zda si padnou do oka, mají stejné zájmy a stejné cíle. Nikdy to nebude bez občasných hádek a trápení, ale to je i v normálním vztahu. Já ze svých zkušeností musím říci, že vztah na dálku může fungovat. V mém případě to je přes 200 km a doba 3 roky.

Categories: Úvahy Tags: Počet zobrazení: 14 752
  1. 01.07.2009 na 11:29 | #1

    Teď už tři roky páni :-*, a bude to pokračovat dál, věřim tomu <3
    Jinak fakt kvalitní článek, máš prostě na psaní talent 😀 😉

  2. Danča
    03.08.2009 na 19:09 | #2

    Ahojky,musím se trochu pousmát nad dvěmi sty kilometry… Mám přítele, který je již šestý měsíc ode mne 9 tisíc kilometrů a ještě nás jednou tolik čeká.Vídáme se jednou za dva měsíce, protože to víckrát prostě nejde. Nikdy bych nevěřila, že tady na něj budu tak věrně čekat, jako to dělám a nikdy bych neřekla, že někomu budu tak moc věřit, jako jemu.
    Proto Vám všem chci říci, hlavu vzhůru, vztah na dálku se přežít dát, pokud je to ten pravý.
    Danča

  3. Lucí
    08.09.2009 na 17:42 | #3

    Záleží na tom co je pro koho dálka… třeba my jsme od sebe s přítelem 60 km vídáme se většinou víkendy a někdy když máme přes týden čas. Mě je 17 a studuji příteli je 21 pracuje a musím říct že máme hezký vztah víc se na sebe těšíme a jsme spolu už 8 měsíců. Myslím že vztahy na dálku určitě mají šanci ale je to samozřejmě i o důvěře. Jinak přeju všem hodně štěstíčka a lásky :-*

  4. Peťka
    14.03.2010 na 20:13 | #4

    Mám přítele, který je na internátě. Vidíme se většinou každý víkend, problém je ovšem ale v tom, že každý víkend nám nevýjde, když má třeba přítel rodinnou akci a to se pak nevidíme dva týdny. Je mi bez něj úzko a stýská se mi, ale milujeme se a přijít o něj v každém případě nechci. 🙂

  5. Katka
    21.04.2010 na 21:45 | #5

    Ahoj,
    mám taky přítele. Bydlí ode mě 300 km. Já jsem z Prahy a on z Valmezu. Známe se už strašně dlouho, ale chodíme spolu teprve jen asi jeden a půl roku. Vzhledem k tomu, že mi je 17, tak mě rodiče za ním nechtějí pouštět. Přítel pracuje, ale taky nemá tolik peněz. Vídáme se průměrně tak jednou za měsíc. Někdy méně a někdy zase více. Nikdy před tím jsem si nemyslela, že by to mohlo být až takhle těžké. Na počátku vztahu se vše dalo zvládnout, ale poslední dobou už je nám moc smutno a leze nám ta dálka na mozek. Každý den jsme spolu v kontaktu. Ať už na icq po večerech a nebo na mobilu celý den (nechtějte vidět ty účty). 😀
    Článek se mi moc líbil, tak jsem musela zareagovat. Myslím, že máš ve většině věcech pravdu. Kdybych přítelovi nevěřila a on nevěřil mě, tak už by to dávno asi skončilo. Já jsem za něj moc ráda, je ale určitě dobré si vše předem promyslet. Kolikrát si říkám, jestli nám to trápení stojí vůbec za to. Bůhví, za jak dlouho…za kolik dní nebo let budeme spolu napořád. Obávám se, že do té doby nám již dojde trpělivost. Kéž by to tak ale nebylo! 🙁

  6. 21.04.2010 na 21:53 | #6

    Ono to funguje, ale čas od času jsou chvilky, kdy o tom pochybujete. Hádáte se, říkáte že by bylo lepší si najít někoho jiného z okolí. To mi přijde už normální po téměř čtyřech letech, že už jsme si na to zvykli a vždy se situace zase brzo uklidní.

  7. 22.04.2010 na 07:37 | #7

    Mě hádání taky přijde už normální, my se hádáme skoro ob den žejo 😀 Ale když jsme spolu, tak je to fajn bez problémů většinou.

  8. Veronika
    24.04.2010 na 11:58 | #8

    Já budu mezi vámi asi ojedinělý případ vztahu na dálku, protože kromě toho, že je můj milovaný 1200 km daleko, je ještě navíc jiné národnosti. Seznámili jsme se v létě, když jsem byla na dovolené, byli spolu 3 dny a já se pak za ním po 14 dnech vrátila. Sama jsem nevěděla, co dělám, ale vyplatilo se.
    Neviděli jsme se od konce srpna, ale každý den si píšem a zhruba obden voláme. On bohužel nemá ani internet, což je o to horší. Ze začátku mi trochu vyčítal, když jsem mu napsala, že jdu na diskotéku s přáteli, protože si myslel, že si tam někoho najdu. Pokaždé jsem ho musela uklidnit, že nenajdu, protože české muže už neberu jako potenciální partnery. (Bohužel jsem do té doby narážela na samé grázly a to mě vytrestalo)
    Když jsme se přehoupli přes půl roku, zjistil, že mi opravdu může věřit jako já věřím jemu. Nechci vědět, co tam dělá (i když mi pokaždé říká, že by si jinou nenašel, když má mě) a uklidňuju se tím, že díky jeho věku je už rozumný.
    Za měsíc za ním odjíždím a plánuju strávit tam 3 měsíce. Moc se těším, ale zároveň se toho strašně bojím, protože jsme se přeci jen skoro rok neviděli…

  9. 24.04.2010 na 12:56 | #9

    No Veroniko, takhle těžké to nemáme, tak budu držet palce, ať to vydrží i nadále. Trochu mě zarazilo, že nemá net. Přitom dnes ho mají snad všude mimo nějakých chudých zemí. Tím telefonováním se to docela prodraží.

  10. Veronika
    25.04.2010 na 13:25 | #10

    @Václav Hynouš
    Ano, to prodraží a telefonování má samozřejně další úskalí – volá jen on mně, protože já bych za každý hovor dala kolem 200,- (myslím, že jen spojovací poplatek je kolem 50,-) on to má naštěstí o hodně levnější, ale i tak.. 🙁 Ale jelikož pracuje a vydělává, může mi volat. Jinak těch problémů bylo (a je) daleko víc… Například jazyk – jeden z nás se musel přizpůsobit tomu druhému, takže jsem se naučlia trochu chorvatsky (i když jsem se o to zajímala už dřív, teď mám jen o důvod navíc), ale stejně… není to, jako když někomu napíšete, co přesně myslíte… Pak taky když jsem chtěla, aby přijel, musela jsem lítat po úřadech cizinecké policie a vypisovat zvací dopis (není Chorvat, takže tento dopis potřebuje kvůli vízu), doteď ale nepřijel, protože nedostal volno. (samozřejmě mu nevyčítám, že by měl ztratit práci, kvůli 14 dnům tady)
    Někdy si říkám, jestli mi to vůbec stojí za to a jestli bych s tím neměla praštit… 🙁

  11. 25.04.2010 na 15:30 | #11

    Tak teda upřímně, já bych si nic na takovou dálku vůbec nezačínala. Z větší části jsou to jen problémy a trápení, vidíte se jednou za rok, to podle mě není ani pořádnej vztah. Sice jste spolu pak pár měsíců, ale stejně. Každopádně ti držím palce 🙂

  12. Veronika
    27.04.2010 na 13:47 | #12

    99% lidí to nechápe a odsuzuje… já se snažím už teď svou budoucnost trochu přizpůsobovat našemu společnému životu, takže mám vizi studia v Chorvatsku a pokud se nedostanu na výšku, tak mě tady už nic nedrží… chce to jen občas pevné nervy a velkou důvěru… musím říct, že mi takový vztah zatím vyhovuje, až zjistím, že mě to nebaví a budu hodně nešťastná, zkoncuju to… teď mám ale před sebou 3 měsíce prázdnin tam, takže proč toho nevyužít…? 🙂

  13. 27.04.2010 na 15:38 | #13

    Já to neodsuji, však sama takový vztah mám přes 3 roky, ale ne na takovou dálku, viď Vaší 🙂 Jinak co já bych dala za prázdniny v Chorvatsku, zvlášť na 3 měsíce, užij si to tam 😉

  14. Veronika
    28.04.2010 na 18:02 | #14

    děkuju 🙂 já sama si z toho dělám srandu, že jsem vypočítavá a sobecká, když s ním jsem vlastně tak trochu i kvůli těm 3 měsícům v Chorvatsku… 🙂

  15. Iris
    06.05.2010 na 10:42 | #15

    Mám 925 km už tři roky, teď jsme měli výročí, nikdy jsme se nepohádali, až na jednu menší krizi, nikdy jsme nežárlili, jenom z legrace a nikdy jsme neměli sebemenší pochybnosti. Zní to jako procházka rájem, ale obávám se, že si to všechno pěkně šetříme na společný život, kde to po třech měsících zabalíme, pokud se předtím ještě vzájemně nepovraždíme… Prostě budeme mít doma Itálii (a nejen doma 🙂 ).

  16. Veronika
    11.05.2010 na 22:58 | #16

    umění nehádání (konkrétně v mém případě) spočívá hlavně v tom, že já se v cizím jazyce hádat neumím… 🙂 a než bych se učila slovíčka potřebná k hádce, to si radši ušetřím i pár nervů a možná tak udržím i klidný vztah 😀

  17. marek berg
    20.05.2010 na 16:06 | #17

    tak musím říct, že když to tady čtu, tak mi to dcl dost pomohlo, je to hezky napsaný 😉

  18. Aneta
    28.06.2010 na 18:54 | #18

    Já se s přítelem vídám jenom o víkendu, jsme od sebe asi 60 km, ale vztah máme úžasný a báječně si rozumíme a hlavně vím, že je to ten pravý. Někdy je to moc těžký, ale takhle to už zvládáme rok a tři měsíce a nikdy o něj nechci přijít, protože ho strašně moc miluju.

  19. Lenca
    01.08.2010 na 21:33 | #19

    Ja mam taky pritele.Bydli asi 200 km ode me.
    Vidame se spolu kazdy vikend,pokud to jdea muze.Treba ted jsem mela dovolenou a byli jsme spolu 8 dni.Hrozne sem si na nej zvykla,a pak jet domu,to jsem oplakala:(. A jelikoz dela sport a je to jeho konicek,a i jemu potrebuje(musi)venovat svuj cas,tak nekdy se vidame jen jeden vikend behem dvou tydnu. Nekdy me prepadne pocit,co kdyz tam nekde by mi mohl byt neverny:(:Zacnu pochybovat,co kdyz co kdyby.Ale tohle si clovek rikat nesmi.Kdyz uz snekym jste takhle na dalku,dulezita vec je duvera,coz k nemu mam uz100%.Zacatek byl tezky,ale reknu ze jsme spolu uz takhle skoro rok,a jeho bych nevymenila za zadnyho kluka,ktery by bydlem ba pet minit ode me.

  20. Sarah
    20.08.2010 na 00:23 | #20

    Verčo, když jsem si přečetla tvůj komentář … připomnělo mi to sebe … nedávno jsem se vrátila z Chorvatska a potkala jsem tam naprosto úžasného kluka z Bosny a Hercegoviny! Poslední den s ním byl jako z pohádky, objevil ve mě i jinou stránku a jsem mu za to strašně vděčná! … Slibovali jsme si věci, má přijet za mnou za 4 měsíce a bude tu na 10 dní … ale pak zase odjede a bude mi zase na nic … čekat a jen čekat … Jinak V., užij si prázky a doufám, že vám to dlouho vydrží 🙂

  21. brookly-n
    25.08.2010 na 11:36 | #21

    No newiem, newiem ci sa to da, moja vzdialenost je cca 500 km…

  22. Honza
    26.08.2010 na 16:26 | #22

    Ahojky, já mám holku asi tak 10 km a ani jsme se nikdy neviděli. Ale chceme to napravit. Jsme spolu 2 roky a je to pořád skvělý. Ale mám problém s jejíma rodičema. Oni nechtějí, aby měla kluka, takže nwm jak to bude vycházet. Ale mám jí moc rád a ona mě. No a máme mít rande v říjnu. Je nám oboum 16 let. Nevim, kam jí mám pozvat. Je to moje 1. holka a nechci nic zkazit.

  23. 26.08.2010 na 16:47 | #23

    @Honza
    10 km se snad ani nedá brát jako vztah na dálku. Tato vzdálenost není žádná překážka, není snad problém sednout třeba na kolo a dojet za ní během chvíle. Můžete společně vyrazit na vycházku a cestou sednout někde v restauraci na pohár apod.

  24. Whiteshi
    27.08.2010 na 03:19 | #24

    Ahoj, jsem od své lásky vzdálený +/- 50km … (bydlím ve Strančicích a ona v Kitné Hoře) známe se po internetu už dlouho a tak se ptám, jak vyřešit, kdybych začal vztah? Přece jenom to není kousek … děkuji za odpověď … je to jedna z mých prvních, které Miluju 🙂 a chtěl bych s ní mít vztah

  25. 27.08.2010 na 05:34 | #25

    @Whiteshi
    Když si přečteš předchozí reakce, tak zjistíš, že fungují vztahy na mnohonásobně delší vzdálenosti. Stačí jenom chtít. Proto radím, ať to zkusíš a uvidíš sám, jak to bude fungovat.

  26. Anti
    27.08.2010 na 09:50 | #26

    Jsem již 3,5 roku ve vztahu a vzdálenost mezi námi je 1500 km. Vidíme se 3x do roka a někdy ani tuto možnost nemáme. Bojujeme proti vůli jejich rodičů a také s vlastní vůlí vydržet. Pokud sníte o „pravé lásce“ pak toto je možná cesta jak poznat zda takovou skutečně je. Vše je založeno na vzájemné důvěře. Zvlášť když nemáte možnost jakékoliv komunikace po několik dní. Na počátku takového vztahu nikdo neví do čeho se pouští. Musíte se ale připravit na velmi těžké chvíle plné bolesti z odloučení. Jen nikdy nelitovat svého rozhodnutí, to by znamenalo konec všem nadějím. Lidé často mluví, píší i zpívají o lásce. Kdo ji ale skutečně poznal? Je lehké milovat když je po vašem boku. Dokážete to ale v dlouhém odloučení a nejistotě dalšího shledání?

  27. Katka
    27.08.2010 na 11:48 | #27

    @Veronika
    Ahoj, no myslim že máme stejný problém. Taky mám vztah na dálku a ničí mě to, že se vidíme jen párkrát do roka. Můj přítel je arab a naštěstí umíme oba anglicky, takže bez problému. Má internet a když má volno, občas si voláme na skypu 🙂 ale ta dálka no hrůza 🙁 někdy mám pocit, že to chci skončit, ale pak zas vzpomínám na to krásné, co jsme prožili. Přála bych si, aby žil tady se mou, ale nemam nic o tom zjištěného. Můžeš mi dát prosím nějaké rady nebo tak? Děkuju a držim palce

  28. Martin
    04.09.2010 na 12:56 | #28

    @Václav Hynouš
    S tím souhlasím, ale dá to dost práce a stojí to dost nervů. Ještě sem si na to nezvykl. Je důležité nic nevzdávat předem…

  29. Eva
    05.09.2010 na 18:05 | #29

    Ahoj, mám přítele kterýho miluju nadevše a udělala bych pro něj cokoliv. Kvůli práci odjel a je ode mě 600 km. Je to zatim krátce co tu se mnou není, vídáme se jednou za 14 dní. Je pro mě strašně těžký, když se s nim loučím a vím, že ho uvidím až za 14 dní. Byla jsem zvyklá na to, že jsme spolu byli každý den. 🙁 Bojím se tolika věcí a hlavně toho, že se odcizíme. Na internetu se nepotkáváme, jelikož má pořád noční, takže když jsem tu já on spí. Sms si posíláme pravidelně. Je mi 17 a on chce, abych byla šťastná a užívala si života a přitom strašně chce, abych na něj čekala. Můj přítel je strašnej žárlivec a ta dálka nám pomohla. Začal mi věřit, náš vztah se o hodně zlepšil. Pokaždý se bojím setkání, bojím se toho, že se něco změnilo, ale jedno vím, že já si na něj počkám. 🙂 Alespoň vím, že nejsem jediná, kdo to má tak těžký. 🙂 Všem držím palečky, všechno se dá zvládnout, když jsou na to dva! Dokud jeden nepřestane milovat vše pude. 🙂

  30. Paja
    07.09.2010 na 22:38 | #30

    Ahoj všichni, je mi 21 let a svůj první opravdový vážný vztah jsem začala přes net a trvá bez dvou měs už dva roky na dálku. Vzdálenost se mění dle toho, kam pošlou přítele na školení (70 až 200 km), peněz moc není, takže se vidíme jednou za měsíc nebo jednou za dva týdny – jak to zrovna vyjde. Prošli jsme si dost hustou krizí – vázla komunikace, nakonec jsme to překonali. 🙂 Zažili jsme si i společnou dovču, ale díky té vzdálenosti a poněkud uzavřené povaze přítele je někdy dost náročné si vzájemně porozumět a jelikož se důležité věci/zkušenosti sdělují po telefonu nebo skypu dost těžko, mám pocit, že se takového podivného odstupu nebo „malé zídky“ mezi námi nikdy nezbavíme…
    A tak se mi zdá, že dokud se nám v budoucnosti nepodaří bydlet spolu, nemůže to tak úplně klapat jako v normálním vztahu…

  31. Marie
    22.09.2010 na 12:03 | #31

    Ahoj, taky bych se chtěla přidat.
    Nyní je mi 20 let. Když mi bylo 16 jeli jsme do Ruska (mám tam rodinu) a úplně jsem se zamilovala do syna tety. Líbali jsme se tam a když jsem odjížděla, strašně jsem brečela. Teďka na to vzpomínám jako na puberťáckou lásku. Potom jsem tam přijela o 2 roky později znova na 3 týdny. A to začala mezi námi opravdová láska. On mi říkal, že se do mě už zamiloval tenkrát, ale že se mi to bál říct byla jsem mladá (on je o 5 let starší). Když jsem jela domů bylo mi hrozně. Chtěla jsem jet hned další léto za ním, ale pohádali (nedůvěra) jsme se a přijela jsem až za 2 roky. To bylo tohle léto. Bylo to nádherné a také jsem poznala i jeho špatné vlastnosti a on ty mé, ale vše je super. Nyní si pořád píšeme přes internet nebo přes Skype. Jen jsem chtěla říct, že je hrozné být od sebe tak daleko, někdy mám pocit, že to nezvládnu a že mu nic nevěřím co mi říká. Opravdu to záleží na důvěře, lidé si musí věřit, i když je to moc těžké. Vím, je to zvláštní takhle 4 roky si psát a přitom, ani nevím jak to mám napsat. Ale oba víme co k sobě cítíme a chci aby vše dopadlo v pořádku. Nyní je pouze nejtěžší chvíle co budeme dělat až dodělám maturu. Jestli tady nebo tam, když on neumím česky a já nemůžu pracovat, zas tak dobře rusky neumím. 🙂 musíme to zvládnout, pevné nervy 🙂

  32. Janča
    24.09.2010 na 12:51 | #32

    Fakt moc hezkej článek, který mě moc povzbudil!!! 😉
    Taky teď zažívám vztah na dálku přes 2000km… a je to teprve týden, myslím, že to vydržíme, ale ten stesk je strašnej 🙁 Taky se chystám za ním přijet, tak snad to zvládnem 🙂

  33. Bibi
    24.09.2010 na 21:11 | #33

    Ahoj, chtěla jsem se s Vámi podělit o svůj příběh 🙂 … Je mi sice 16, ale to je vlastně jedno … S mým klukem jsem byla 5 měsíců, šíleně jsem ho milovala a stále BOHUŽEL miluju … Dělala jsem s ním úplně vše! Jezdili jsme na nákupy, chodili na procházky … No všecko co se dá … S ním jsem zažila všechno POPRVÉ, možná i tím, že už to není taková ta dětská láska a je to docela o něčem jiném 🙂 Asi po měsíci vztahu přišla rána … Řekl mi, že se bude stěhovat do Vyškova (mimochodem jsem z Orlové-kousek od Karviné) … Dálka asi nějakých 200km … Řekla jsem si, no co, času strašně moc, budem si užívat 🙂 … Ani sem se nestačila divit, jak ten čas letěl a já si uvědomila, že jsem s ním ani nic pořádného nezažila … Přišel den, kdy mi prostě odjel. Oba dva jsme brečeli a slibovali si, že za sebou budem jezdit. Teďka v září přijel hned první víkend, Byl naprosto úžasný 🙂 … Za dva týdny přijel opět, ale už nic nebylo jako dřív, nějaká změna. Mohla jsem s tím počítat, ale od kluka, který mi v slzách říkal, že mě miluje? Nikdy sem si nemyslela, že se to tak zvrtne 🙁 … Začal tam chodit na školu, do prváku … Bála jsem se chvíle, kdy si tam najde ,,KAMARÁDKY“, ale stalo se … Jsem docela dost žárlivý člověk, i když jsem mu věřila, DÁLKA NÁS ROZDĚLILA 🙂 Závidím těm lidem, kterým to drží i na stokrát větší vzdálenost, než je ta moje 🙂 … Teď před pár dny tady byl zase, ale už se strašně změnil, skoro jsem ho nepoznala, jak se choval … Třeba se rychle odmiloval, co já vím 🙂 … Mrzí mě to, ale jsme kamarádi, teda je to pár dnů čerstvé, sama jsem to skončila … Nejde být JEN A POUZE kamarádka, ale časem to snad zvládnu … A kdo ví 🙂 Třeba s ním někdy v budoucnu budu, ale bohužel nevím, co bude až za pár dnů zase přijede …

  34. Janyshka
    01.10.2010 na 11:39 | #34

    Ahojky lidičky,

    když to tady tak čtu tak si říkám, že v tom nejsem aspoň sama a na druhé straně, že některé „puberťácké“ lásky (Nikoho tím nechci urazit, myslím to s nadsázkou. Samozřejmě každý věk a každá láska má svou vážnost) pomalu nestojí za to trápení.
    Mě je téměř 25, přítel je také Čech a bude mu 32 a jsme spolu něco málo přes rok a půl, vzdálenost mezi námi je nějakých 1 300 km a vidíme se, pokud to dobře vyjde po dvou měsících na týden až dva.
    Když jsme spolu začali, nedokázala jsem si ani představit, že to bude tak složitý. Jelikož mám malýho syna, tak jsem chtěla „chlapa pro rodinu“, což ten můj miláček sice je, jenom „není momentálně dostupný“ 🙂 Ze začátku to bylo tak nějak přiměřeně v poklidu, bavili jsme se o tom, že se co nejdřív vrátí do Čech, takže jsem si říkala, že to vydržím … jenže ono to celý není tak jednoduchý. Během té doby jsem se dozvěděla věci, které mi nebyly zrovna moc příjemné, ale přijala jsem je a překonali jsme to. Každopádně stejně, když ho potřebuji mít u sebe, tak tady není a ani komunikace přes icq apod. nedokáže nahradit pocit, když je ta vaše dušička při vás a podpoří vás osobně. Mnohdy se rozhádáme jen kvůli tomu, že já ho stále bombarduju s tím, kdy se už vrátí a on už možná ani neví, co na to má říct. Nedokážu říct, jaké by to bylo, kdybych byla sama bez synáčka,nejspíš bych si to užívala úplně jinak, ale pořád mu chci dopřát rodinu, která se nezadařila s bývalým přítelem a určitě pochopíte, že se vztahem na dálku to není rodina o nic více 🙂 a třeba právě proto, že se na to tolik upínám mi to přijde o to horší. Kolikrát už si připadám tak zoufalá, že si říkám, jestli mi to trápení stojí za to, když ani nevim jestli se ho někdy dočkám, pak samozřejmě přijdou i takové stavy, že pochybuji naprosto o všem, ať z pohledu toho, co tam vlastně dělá a s kým, tak i z pohledu, jestli se vůbec chce vrátit nebo se mnou hraje jenom nějakou jeho hru. Mě to tedy takhle vůbec nevyhovuje a doufám, že se někdy dočkám i „happy endu“ a ne jenom „endu“.
    A tak i Vám všem přeji mnoho síly, tolerance a trpělivosti při čekání na tu/toho pravého 😉

  35. 08.10.2010 na 16:09 | #35

    Ještě mě napadla výhoda vztahu na dálku. A sice, že poznáte nová místa. Většinou zůstáváte u svého protějšku na více dní, takže máte šanci objet památky a poznat okolí.

  36. 08.10.2010 na 21:08 | #36

    @Václav Hynouš
    To je pravda, zvlášť zajímavější je, když je protějšek ze zahraničí, kde je moře apod. Ale u nás v ČR je taky spoustu pěkných míst, třeba Český ráj.

  37. Rohlik
    25.10.2010 na 22:07 | #37

    Jejej, je to o nervy, musite je mit z kamene. kolikrat si rikam, jesi mam tohle vsechno za potrebi, ale nejlepsi je se na to vyspat a pak je zase na chvilku dobre.
    U nas je to trosku slozitejsi. S pritelem jsme spolu 5 mesicu. Ja ziji v Anglii a muj pritel? Ten je na lodi nekde mezi Brazilii a Karibikem. Na lodi jsme se take seznamili. Oba jsme pracovali jako cisnici a videli se kazdej den. Vubec zadnej vztah jsme neplanovali. Teprve az kdyz jsem se rozhodla odejit, (prace na lodi toiz neni zadna pohadka) jsme si uvedomili, ze si budem chybet. Takze muj posledni tyden pred odjezdem byla ta nejvetsi romantarna, no, malem jsem tam zustala. Potom uz to ale tak krasny nebylo. Na lodi neni moc casu ani na spanek natoz na vylety do pristavu za telefonem. Ja to vse chapu a vim jaky to je, ale presto si nemuzu pomoct a kontroluju telefon kazden den. Nejhorsi je, ze mu nemuzu zavolat zpatky. Takze je to vlastne jen cekani. Uz jsem si zvykla, ze spolu mluvime tak jednou za dva tydny a obcas pisnem par mailu. Tento tyden mu konci smlouva a jede dumu, jupiiii….ale ne az tak moc. Je totiz z Goa (Indie). Ma dovolenou 2 mesice a pak jde zpet na dalsich 6 mesicu na lod. Mame domluvenou spolecnou dovcu. Jedu se za nim podivat na Vanoce, tak se musim hodne snazit aby zmenil nazor a lodi uz nechal. ono to ale neni tak jednoduchy. Namornickej zivot je jinej a lehce navykatelnej, cloveku po chvilce trosku hrabne a nemysli na nic jinyho.
    Tak mi pjosim drzte palecky v presvedcovani, dalsi pul rok nalepena na telefonu uz asi nepreziju

  38. Veronika.F
    30.10.2010 na 22:22 | #38

    Ahoj,jsem moc ráda,že jsem si mohla přečíst jak to funguje i u jiných párů.Mě je 18 let a už něco přes rok žiji ve Francii.Vzhledem k tomu,že oba dva jsme vrcholoví sportovci,nemáme moc času na vzájemné návštěvy.Já se dostanu do Česka bohužel jen na Vánoce.Přítel,když jen trošku může,snaží se za mnou jezdit,ale není nám moc přáno.Oba se snažíme být silní a podporovat se navzájem.Dneska jsou tomu 4 roky,co jsme spolu,tak uvidíme,co se s náma budoucnost zamýšlí..
    Rozhodně všem držím palce a samé šťastné konce:-)

  39. Veronika
    31.10.2010 na 20:37 | #39

    @Sarah
    Sarah, i můj přítel – vlastně dnes už snoubenec – je z Bosny a Hercegoviny… prožili jsme spolu úžasné léto, na které nikdy nezapomenu… je třeba vydržet i ty dny bez něj, dobře vím jaké to je a držím vám palce…

  40. Veronika
    31.10.2010 na 20:53 | #40

    Když jsem sem psala 24. 4. 2010 byla jsem v situaci, kdy jsem svého milého neviděla 8 měsíců a ještě měsíc mi do setkání chyběl. Měli jsme spolu strávit 3 měsíce. Bylo to něco úžasného… můj drahý byl pozorný, staral se o mě – ani bych sama nevěřila, že to může být tak skvělé. Usínali jsme v objetí, probouzeli se v objetí, vařili spolu, procházeli se, jezdili na výlety. Během těch 3 měsíců jsem se naučila chorvatsky natolik, že mu teď dokážu všechno vysvětlit. Moji rodiče ho viděli jen jednou, takže jsme využili čas, kdy byli v Chorvatsku a strávili u nich 2 dny. Naši ho přijali s otevřeným náručím. Za pár dní jsem onemocněla – dostala jsem hnisavou angínu a on se o mě staral, sháněl mi léky… lidi je to neuvěřitelný pocit, když poznáte, že člověk, se kterým si jenom píšete a kterého skoro neznáte, je ve skutečnosti takový, možná dokonce i lepší… každý den mi dával najevo, jak mě miluje a já mu věřím… teď už si život bez něho neumím představit… na konci prázdnin mě požádal o ruku.. 🙂 během příštího roku se sem chystá přestěhovat a začnem pořádný společný život…

    Lidi, pokud něčemu věříte, tak se toho dá docílit… musíte jen věřit jeden druhému a všechno půjde…

  41. 31.10.2010 na 21:00 | #41

    gratuluji Veroniko, ať vám to vydrží

  42. Sephyra
    24.11.2010 na 02:46 | #42

    Ahojky…chcu se tiez podelit o svou zkusenost se vztahem na dalku. Můj prvni vztah bol takovy o nicem…delilo nas 500km a 5 hodin cesty…ja ceska on slovak ….seznamili sme se pres hru :D….povidali si, psali jsme si…videli se na srazech..pote sem tam jezdila jednou za mesic na vikend…ale nebylo to ono..asi sme nemeli silu to uzdrzet..takze sme se v tichosti a beze slov rozesli…mezitim sem narazila na dalsiho kluka…libil se me hlasove..shodovali sme se v moha vecech…asi mesic sme si psali…povidali pres mumble(komunikacni zarizeni), poznavali se a nase rozhovory zacali pomalu nabirat intimnejsi smer…pridalo se mrazeni a simrani v brise…domluvili sme se ze se potkame a uvidime ako to byde dal vyzerat…dopadlo to dobre 🙂 je to teprv par dni…ale uz planuji ze za 14 za nim pojedu…me je 23 jemu je 24…deli nas 172 km…a verim ze nam to vydrzi..sem tam mam cervicka ze dela neco co nema..ale rychle ho zapudim…:)

  43. Miska
    06.12.2010 na 10:09 | #43

    S mojim priatelom som uz skoro 1,5 roka. Byva odomna 80 km, ale mamto stastie ze chodi do skoly , tam kde ja byvam takze sa vidame okrem vikendou cely tyzden. Chodievam k nemu na vykendy na prazdniny a celkovo mampocit ze sa vidime viac akonevidime. Najdlhsie oddeleny sme boli asi 3 tyzdne. cez letne prazdniny. Teraz zacinaju Vianoc a on od 15. tehonastupuje na distribuciukaprov do Vianoc bude rboit 12stky a vidat sa budeme strasne malicko, idu Vianoce tiez budeme kazdy doma so svojou rodinou. Takze taky mesiac o nicom. Ale o to viac sa tesim po vianociach ze stravime spolu Silvestra. Niektori ludia pisu ze vztahy na dialku nemaju vyznam, janaopaksi myslim ze maju ked je laska, dovera, km nevadia. Ale ako tu niekto pisete vidiet sa raz za mesiac, to by somja asi nezvladla. Velmi ho milujem a cele dne by som len preplakala. Vztah na dialku vas posilni ste si vzacnejsi, a mam pocit ze vztah je aj pevnejsi ako u niekoho kto tohosvojho vidi kazdy den 6 hod. vkuse, lebo to bere ako samozrejmost.

  44. lucille
    14.12.2010 na 06:26 | #44

    Ahoj, zdravim vsechny! Ja ziji uz dva roky s profesionalnim hokejistou a musim rict, ze je to velmi tezke!!! Nejprve hral v Rusku, ted prestoupil a hraje v Americe… Vidame se maximalne jednou za dva mesice… do toho ma zapasy pokazde v jinem state… K tomu pripoctete treninky a casovej posun! Je to opravdu velmi narocne!!! Jediny cas kdy mame klid je po skonceni sezony, ale jen dva mesice duben az cerven, pote jim zacina letni priprava a to ho treba ani tyden neslysim dyl jak minutu denne! No drzim vsem palce, ale kdyz nekdo pise o 60 km a vikendech chce se mi smat 🙂 a nemyslim to ve zlem!!!

  45. :)
    15.12.2010 na 20:08 | #45

    Moc pěknej článek … Taky zrovna svůj vztah na dálku prožívám … 🙂 Jsme s přitelem od sebe 100 km … A jeste k tomu on bydli na Slovensku 🙂 Ale musím říct že i přes ten stesk a to jak dlouho se nevidíme je to fakt krásný a můžu říct že nám to klape 🙂 O vánocích to sice bude tepre pul roku ale i tak věřím že spolu budeme jeste hodne dlouho. 🙂 Určitě to má cenu, protože když člověk konečně najde někoho kdo mu rozumí, ve všem ho chápe a miluje ho takový jaký je tak i ta dálka se dá kvůli tomu vydržet. O to víc se pak na něj těším a o to víc jsou naše chvilky společné nádhernější. Snažíme se nehádat a dělat kompromisy, vždycky to nejde ale zatím se to daří 🙂 Vztah na dálku má v sobě určité kouzlo 🙂

  46. luf
    16.12.2010 na 16:32 | #46

    Bude to už dva roky co jsme poznala moc krásného a užasného přítele. Seznámila sem se sním přes počítač, jeho první užasná slova mě už vedla jen k Tomu že mse se zamilovala. ano je to neskutečné přes internet ani kdžy sem ho ještě osobně nepoznala, ale já si byla jistá že to je ten pravý… Po třech dnech psaní na pc mi řekl že mě miluji. Co člověk na to má říct kždy ho osobně neznám. Naše dálka nám moc neusnadnila se brzo setkat, proto po půl roce psaní a volání jsme se sešli. V první chvíly sem nemohla uvěřit vlastním očím že je to on byl tak krásný a ůžasný, na přívítanou mi dal krásný prstýnek který neustále nosím a vzpomínám na to jak jsme se poznali. sním sem zažila všechno poprvé hlavně tu krásnou lásku kterou mě pořád obklopuje. Občas se hádáme ale pak je to dobrý,všechno mi odpouští a je moc hodný. Ikdyž nás dělí 200km nikdy v životě bych ho neopustila. Vídíme se jednou za měsíc a pokaždý to má něco v sobě.

  47. karolina
    06.01.2011 na 17:00 | #47

    miluju jednoho kluka, ale neznám ho, jak mu to mám říci? on mě taky nezná, já ho fakt miluju na celém světě 😀 jak já ho mám ráda :-*

  48. 06.01.2011 na 17:29 | #48

    @karolina
    jak ho můžeš milovat, když ho neznáš? první krok bude pravděpodobně se s ním seznámit 😉

  49. 07.01.2011 na 20:59 | #49

    @Václav Hynouš
    Platonická láska, to neznáš?

  50. saitan
    23.01.2011 na 14:03 | #50

    AU vs. CR

    Procitam zdejsi prispevky a musim rict, ze cela rada tech pozitivnich se cte prijemne a dava cloveku nadeji.
    S pritelkyni jsem byl 7,5 roku v CR, vztah byl krasny, nejaka ta hadka a nedorozumeni samozrejme taky, ale bez toho by to samozrejme ani nebylo mozne. Vztah jsem povazoval za perspektivni, vzdycky jsem ji miloval, byl ji verny a jina pro me neexistovala. Uvazoval jsem, ze az se oba postavime na vlastni nohy tak ze bych ji pozadali o ruku…aby taky ne po tolika letech! Myslim, ze ona to musela videt podobne, protoze jinak by asi netravila tolik let ve vztahu, ktery ji nenaplnuje a od ktereho nic neceka.
    Pred par mesici odletela do Australie a ja mel za par mesicu letet za ni…ale kdyz jsem zacal oblitavat veci kolem odletu, oznamila mi, ze se do nekoho zamilovala a ze je konec. Nechapu to…psali jsme si, bylo to krasne…presne ty drobne radosti jako sms nebo vzkazy…davalo mi to silu a vedel jsem ze bych na ni vydrzel cekat rok, dva…ze mi za to stoji, proste ze je to ta prava. Je to pro me tezke ted…nevim co s tim mam delat takhle na dalku, jestli se s tim vubec neco da delat. Obzvlast proto, ze jsem byl ochotny kvuli ni (kvuli nam obema presneji) zahodit vsechno tady a vydat se za novym spolecnym zivotem do nezname dalky a do nejistoty… Ja to citim jednak jako strasnou ranu pod pas, protoze 100% vim, ze bych ji nic takoveho v zivote neudelal a za druhe jako osudovou chybu, protoze proste citim ze je to zenska stvorena pro me. Chapu, ze to tady v CR nemela zrovna lehke a potrebovala se zbavit vsech tech rusivych vlivu, ale to ja taky…

    Tak reknete zensky…je to tak snadny zahodit tolik let, potkat nekoho a behem mesice vedet ze je to ten pravy? Nebo v tom neznamem cizym prostredi kde nikoho zatim nema potrebuje podporu a nekoho, tak se na nekoho proste jenom citove „upne“, kdyz jsem tak strasne daleko? Nebo proste potrebuje jinou zkusenost…kdyz byla tak dlouho se mnou a myslim si ze verna? Uvitam vsechny prispevky k tematu 🙂

Stránky s komentáři
1 2 298
  1. Žádné zpětné odkazy