Komentáře k příspěvku: Vztah na dálku

Od: Zuza

Zuza — Sun, 04 Dec 2011 14:37:32 +0000

Zdravím…já mám už dva a půl roku vztah na dálku, nejdřív jsme se vídali každý týden, to trvalo asi rok, potom přítel se svým bratrem založil firmu na práci s mašinou v lese, jenže on na té mašině dělá a tak jsme začali vídat jednou za 14 dní, pak jednou za měsíc, pak za 3 měsíce a teď už dvakrát jednou za půl roku, tvrdí, že mají hodně práce a mašina nesmí stát a nemá ho kdo vystřídat. Když jsem chtěla za ním jet, pak měl nejdřív radost a pak mi za 2 hodiny zavolal, že neví, jestli budu moct přijet, protože mu volala mamka, že mu končí technická a tím pádem bude muset jet domů. Pojala jsem podezření, ho to štve, prej ho obviňuju neprávem, takže se hádáme pořád. Dnes jsem mu volala asi tak v 10 dopoledne a zapomněla jsem, že dělal do noci a hned byl na mě nepříjemný, přitom stejně nespal od půl sedmé od rána a
když jsem pokládala tel., tak jsem zaslechla, že je někde venku a není sám. Tak nevím…

Od: mihi

mihi — Sun, 06 Nov 2011 20:38:22 +0000

pěkně napsaný myslím si, že takovej vztah je maximálně o důvěře, jinak by to nejspíš nefungovalo

Od: Neubauer Jarmila

Neubauer Jarmila — Thu, 22 Sep 2011 18:47:24 +0000

Láska na dálku…Ano může fungovat, když si věříte navzájem. Mám lásku na první pohled, s miláčkem jsme už 19 měsíců spolu na dálku. Není žádnej problém na hotmail cez kameru se vidíme spolu denně a mluvíme 4 až 5 hod. Je to krásné. Posíláme si taky krásné dopisy poštou. Těšíme se jeden na druhého. Nejsme smutný z dálky. Ano tělesná dálka, ale srdcem a duší jsme moc blízko cez kameru. Vím to, že je on ten pravej, říká mi že jsem jeho pravá láska, to zahřeje na srdci i na duši, věřím jemu on mně věří.

Od: Baierka

Baierka — Fri, 08 Jul 2011 23:36:02 +0000

a kontakt..smsky hovory facebook..komunikace denně teď tento měsíc trochu opadla, jen 2sms za den (co by za to asi jiní dali:D ale prý má moc práce..ten stesk ta bolest:/ je to boj

Od: Baierka

Baierka — Fri, 08 Jul 2011 23:33:43 +0000

Ahoj, já mám půl roční vztah, a přítele pracujícího na lodi, vzdálenost cca -1800km..jezdí do Holandska z něho cestuje dál po přístavech belgie francie…
tři týdny se vidíme tři týdny je pryč..
Od prvního setkání to byl pro mě ten pravý..až na jednou velkou chybu..to je jedno, ale ta dálka? je to šílený hlavně pro mě, kde nikdy žádná rtodina nebyla..takže citově upnutá jen k jednomu člověku…někdy také pochybuju..věřím mu to ano..ale když je vám smutno nemá vás kdo obejmout, nikdo tu není když se něco stane on by měl být ten komu zavolám..je to naopak člověk se musí starat sám…a když se vrátí? první dny jsou takové odtažité koukáme na sebe skrz a říkáme si co ten druhý tam asi prováděl..ale první společná noc a první objetí a je konec zase ta horoucí láska a ten pocit že on je ten pravý..:) je to těžké, trvá to sice pouze pul roku, ale i přesto pochybuji a říkám si jestli takhle chci žít, ono mít pak děti a jiné starosti je asi o něčem jiném.. mě je 20 jemu 25..no čas asi ukáže

Od: saitan

saitan — Sun, 23 Jan 2011 13:03:43 +0000

AU vs. CR

Procitam zdejsi prispevky a musim rict, ze cela rada tech pozitivnich se cte prijemne a dava cloveku nadeji.
S pritelkyni jsem byl 7,5 roku v CR, vztah byl krasny, nejaka ta hadka a nedorozumeni samozrejme taky, ale bez toho by to samozrejme ani nebylo mozne. Vztah jsem povazoval za perspektivni, vzdycky jsem ji miloval, byl ji verny a jina pro me neexistovala. Uvazoval jsem, ze az se oba postavime na vlastni nohy tak ze bych ji pozadali o ruku…aby taky ne po tolika letech! Myslim, ze ona to musela videt podobne, protoze jinak by asi netravila tolik let ve vztahu, ktery ji nenaplnuje a od ktereho nic neceka.
Pred par mesici odletela do Australie a ja mel za par mesicu letet za ni…ale kdyz jsem zacal oblitavat veci kolem odletu, oznamila mi, ze se do nekoho zamilovala a ze je konec. Nechapu to…psali jsme si, bylo to krasne…presne ty drobne radosti jako sms nebo vzkazy…davalo mi to silu a vedel jsem ze bych na ni vydrzel cekat rok, dva…ze mi za to stoji, proste ze je to ta prava. Je to pro me tezke ted…nevim co s tim mam delat takhle na dalku, jestli se s tim vubec neco da delat. Obzvlast proto, ze jsem byl ochotny kvuli ni (kvuli nam obema presneji) zahodit vsechno tady a vydat se za novym spolecnym zivotem do nezname dalky a do nejistoty… Ja to citim jednak jako strasnou ranu pod pas, protoze 100% vim, ze bych ji nic takoveho v zivote neudelal a za druhe jako osudovou chybu, protoze proste citim ze je to zenska stvorena pro me. Chapu, ze to tady v CR nemela zrovna lehke a potrebovala se zbavit vsech tech rusivych vlivu, ale to ja taky…

Tak reknete zensky…je to tak snadny zahodit tolik let, potkat nekoho a behem mesice vedet ze je to ten pravy? Nebo v tom neznamem cizym prostredi kde nikoho zatim nema potrebuje podporu a nekoho, tak se na nekoho proste jenom citove „upne“, kdyz jsem tak strasne daleko? Nebo proste potrebuje jinou zkusenost…kdyz byla tak dlouho se mnou a myslim si ze verna? Uvitam vsechny prispevky k tematu

Od: Alča

Alča — Fri, 07 Jan 2011 19:59:57 +0000

@Václav Hynouš Platonická láska, to neznáš?

Od: Václav Hynouš

Václav Hynouš — Thu, 06 Jan 2011 16:29:40 +0000

@karolina
jak ho můžeš milovat, když ho neznáš? první krok bude pravděpodobně se s ním seznámit

Od: karolina

karolina — Thu, 06 Jan 2011 16:00:26 +0000

miluju jednoho kluka, ale neznám ho, jak mu to mám říci? on mě taky nezná, já ho fakt miluju na celém světě jak já ho mám ráda :-*

Od: luf

luf — Thu, 16 Dec 2010 15:32:59 +0000

Bude to už dva roky co jsme poznala moc krásného a užasného přítele. Seznámila sem se sním přes počítač, jeho první užasná slova mě už vedla jen k Tomu že mse se zamilovala. ano je to neskutečné přes internet ani kdžy sem ho ještě osobně nepoznala, ale já si byla jistá že to je ten pravý… Po třech dnech psaní na pc mi řekl že mě miluji. Co člověk na to má říct kždy ho osobně neznám. Naše dálka nám moc neusnadnila se brzo setkat, proto po půl roce psaní a volání jsme se sešli. V první chvíly sem nemohla uvěřit vlastním očím že je to on byl tak krásný a ůžasný, na přívítanou mi dal krásný prstýnek který neustále nosím a vzpomínám na to jak jsme se poznali. sním sem zažila všechno poprvé hlavně tu krásnou lásku kterou mě pořád obklopuje. Občas se hádáme ale pak je to dobrý,všechno mi odpouští a je moc hodný. Ikdyž nás dělí 200km nikdy v životě bych ho neopustila. Vídíme se jednou za měsíc a pokaždý to má něco v sobě.