Domů > Úvahy > Zamyšlení nad životem

Zamyšlení nad životem

Přemýšlel jsem, na jaké téma napsat další článek, dlouho mě nic nenapadalo, až pak přišel nápad, napsat něco o životě. Bude to taková osobní úvaha, která bude možná některým čtenářů připadat nepřínosná, protože život se nedá shrnout do jednoho článku.

Jak začít? Muž se páří se ženou a vzniknete vy. Říkáte jim „mami“ a „tati“. Několik prvních let jim jdete pěkně na nervy neustálým řvaním a pokakáváním se. Uteče to jako voda a jdete do školky, tam poznáte nějaké kamarády a přetahujete se s nimi o hračky. V lepších případech se s nimi začnete navštěvovat. Začínáte dělat různé průšvihy, dostanete na zadek a je zase dobře.

V další fázi začíná škola, ta si zaslouží nový odstavec. V první třídě s vámi udělají největší kus práce – naučí vás číst, psát a počítat. V dalších ročnících začnou učitelé otravovat s různými věcmi, které možná nikdy ani potřebovat nebudete. Zpočátku nosíte jedničky, pak se to s postupem času zhoršuje. Na konci základní školy stojí rozhodnutí, co dělat dále. Buď jít dělat za pár korun nebo pokračovat ve studiu. V případě střední školy se jedná o záležitost na čtyři roky. To uteče strašně rychle a je tu maturita. Pilné přípravy na zkoušku dospělosti a po ní je tu znovu otázka: „Co teď?“. Jít pracovat nebo na vysokou školu. Dáte si několik přihlášek a modlíte se, aby vás někam vzali. Přijde psaníčko „jste přijat/a“ a přichází radost. Začnete chodit do školy, najdete si nové kamarády ze studijního kruhu, máte dost volného času. Pak přijdou zkoušky a začne přituhovat. Dodal bych, že vysoká škola je hlavně o dělání zkoušek, za účelem získání titulu a tím větší naději na lépe placenou práci.

Ať už po základní, střední nebo vysoké škole, půjdete do zaměstnání. Najít práci, která vás bude bavit, dobrý kolektiv a platové ohodnocení je v současných podmínkách velký problém. Práci sehnat je umění.

Jakmile najdete svůj ideální protějšek, založíte rodinu a budete vychovávat děti. To by měly být jedny z nejlepších okamžiků. Je na každém, jaký způsob žití si zvolí. Snaživý člověk to dokáže dotáhnout daleko i přes všechny překážky. Když budete na dně, nezahazujte vše za hlavu a jděte dál. Vždy může být ještě hůř a važte si toho, co máte.

Na závěr bych dodal, že někteří lidé ani nemají šanci prožít takový život, který jsem popsal, nebo ho prožívají s různým postižením. Z takových lidí si nedělejte srandu a buďte rádi, že máte tu šanci žít. Na cestě životem poznáte různé lidi, od dobrých kamarádů, až po zlé nafoukance. Nejdůležitější je však mít kolem sebe lidi, kterým můžete důvěřovat a budou vás podporovat. Nakonec z vás zbyde jen hromádka rozpadlých kostí, tak se chovejte k okolí pěkně, aby na vás pozůstalí mohli vzpomínat v dobrém.

Categories: Úvahy Tags: Počet zobrazení: 6 030
  1. 26.06.2009 na 12:11 | #1

    Skvěle napsaný článek 😉

  2. Marie
    26.06.2009 na 14:45 | #2

    Tak jsem si to přečetla a musím uznat, že dobrý! Já tě prokoukla hned! 🙂

  3. Jenda
    26.06.2009 na 14:56 | #3

    Poslední odstavec stojí fakt za to…všechna čest…

  4. vlasta
    04.07.2009 na 18:52 | #4

    Je to moc pěkně napsané ,hodně lidí by se nad tím mělo zamyslet a vzít si to k srdci.Dovolila jsem si půjčit na svoji nástěnku –jen kousek z článku o životě.Přeji pohodové dny a hlavně zdraví.Brouzdala jsem po netu a narazila na tyto stránky.Velice mě zaujaly.Budu si sem ted chodit častěji něco pěkného a hlavně pravdivého přečíst.Vlasta

  5. Mastik
    11.02.2011 na 09:44 | #5

    Fakt super článek Vašíku! Ten se ti povedl. Měl bys začít psát do nějakýho časopisu nebo do novin 🙂

  6. mihi
    06.11.2011 na 21:52 | #6

    Do konce meho života mi zbývají přesně tři a půl odstavce…:( 😀
    Za tuhle úvahu ti dávám za jedna 🙂 😀

  1. Žádné zpětné odkazy